adults first

možná pro někoho trochu sobecký názor, ale tento úhel pohledu je pro mě ve výchově a vzdělávání dětí nezbytný. nezapomínejme na rodiče (a učitele).  na jejich rozvoj. ať už tím rozvojem myslím vzdělávání a osobní růst nebo relax a nabírání sil, bez kterého prostě nebudou mít energii pro své děti. nikoliv jen „nezapomínejme“, ale dokonce „upřednostněme“ rodiče (a učitele) před dětmi! cílem příspěvku rozhodně není potlačit otázky ohledně výchovy a vzdělávání dětí, ale naopak, upozornit na to, že kvalita výchovy a vzdělávání našich dětí, závisí primárně na nás, naší energii a naší kvalitě, o kterou je třeba také pečovat.

kdo kdy letěl letadlem, ví jasně, jaké jsou instrukce ohledně kyslíkových masek. adults first! první si ji nasadí rodič, až poté ji nasadí dítěti. a dává to jasný smysl. (věřím, že nemusím dodávat, že rodič si masku nasazuje první právě pro to, aby ji mohl nasadit dětem).

analogii kyslíkové masky vidím ve dvou částech, ve dvou maskách, které je potřeba si v případě potřeby nasadit rodičem (učitelem):
– čas na svůj odpočinek a dobití baterek
– čas na vlastní rozvoj

odpočinek a dobíjení baterek

taky vstáváte před šestou,  rychlostí (a někdy i sílou a podobou) jaguára probudíte rodinu, do zívajících úst dětí se snažíte nacpat snídani, za pochodu řešíte přípravu do školy a jobovky „dneska máme mít s sebou…“, abyste nakonec s vyplazeným jazykem stihli autobus nebo nasoukali ty chobotnice do autosedaček a vyrazili do škol a školek. tam odrazíte poslední vzpouru, setřete pot z čela a juchůů do práce za tolerantním šéfem a chápajícími kolegy, kteří vás určitě podpoří a případný pozdní příchod nekomentují. stres a tempo v práci netřeba přibližovat a už ručičky na hodinách spěchají k číslici, která říká, že školka či družina každou chvílí vážně zavírá a dítka jsou netrpělivá Vašeho příjezdu. tentokráte stíráte pot z čela ve chvíli, kdy jste je stihli vyzvednout a hurá domů. a plni energie a odpočinku se věnujete hraní s dětmi, kreativnímu vymýšlení programu, domácím úkolům, vysvětlování a odpovědím na zvídavé otázky. večeře se určitě udělá nějak sama a uklízet budeme třeba v sobotu.

asi cítíme, že to není ideál. možná ještě nevíme, jak to změnit, ale bez energie, nebudeme sami se sebou spokojeni. doma ani v práci.

vlastní rozvoj

no to tak ještě. vždyť člověk je rád, že je rád. ještě aby se učil, četl nebo chodil někam kdovíkam na kurzy… a proč vlastně, vždyť to nějak zvládáme a kdyby bylo vážně potřeba, tak si ten čas nakonec najdu…

s něčím podobným jsem se nejednou setkal. rozumím tomuto pohledu. a taky s ním nesouhlasím.

vlastní rozvoj není z mého pohledu záchrannou brzdou a něčím, co můžeme použít při řešení problému. vlastní rozvoj a sebevzdělávání je nezbytnou prevencí takových situací a zároveň inspirací pro řešení většiny Vašich situací a otazníků.

mám na mysli v podstatě jakýkoliv vlastní rozvoj, protože růst jako takový nás naplňuje, což nám dává energii, kterou potřebujeme. nicméně obzvláště fajn mi přijde sledovat a studovat názory na vzdělávání a výchovu, které od dob našeho dětství přeci jenom svým vývojem prošly. to, co dnes nazýváme alternativními přístupy ke vzdělávání a výchově“ jsou studnice názorů, ve kterých můžeme vybírat. respektující přístupy, nenásilná komunikace, unschooling, … kdo z nás o tom něco ví přirozeně? bez vlastního přičinění?

ale v podstatě cokoliv, co nás baví a zajímá je super. výuka jazyků, léčitelství, programovací jazyky, leadership, truhlářství, pečení nebo zahradnictví. vyberte si cokoliv, co zajímá především Vás a najděte si na to čas. budete překvapeni v jakých všech dalších oblastech Vás to synergickým efektem posune. jakou spokojenost a pohodu budete kolem sebe šířit, když se sami budete cítit naplněni.

kde na to ale vzít čas, ty chytrej?

otázka, která Vás už určitě napadla nejednou. a při čtení řádků výše možná za každou větou. věřím, že výše uvedené věci nejsou nijak zvlášť překvapivé a už vůbec ne nové. a taky věřím, že nedostatek času nám zdánlivě brání v tom realizovat se tak, jak chceme. co ale můžeme udělat pro to, abychom času měli víc?

mám jeden obecný a dle mého názoru naprosto zásadní postřeh a potom mám několik druhořadých tipů, jak to funguje u nás a co nám konkrétně pomáhá, kdyby Vám to třeba mohlo nějak pomoc.

v první řadě, i když je to otřepaná fráze, času máme všichni stejně. nemůžeme mít žádný čas navíc. můžeme jen vybírat, jak jej strávíme. a pokud začneme vybírat podle toho, co je pro nás důležité, jsme na dobré cestě. není to tak lehké, jak se řekne, všude kolem jsme bombardováni tím, co je důležité pro ostatní. pro firmy (reklamy, reklamy a reklamy. skryté nebo otevřené, jsou všude), pro stát (zprávy a mediální masáž), pro šéfa (úkoly v práci), pro školu (povinnosti rodiče), pro doktora (očkování, vyšetření).

nikdo nám ale neříká, co je důležité pro nás. a ani nemůže, tohle si musíme říct sami a sami to postavit na první místo, co do důležitosti a hlavně potom dle toho jednat. a že to nebude jednoduché, to si pište. jakmile totiž vybočíte z davu těch, co se řídí dle ostatních, budete „divní“!

v druhé řadě, mám pár tipů. nyní fungují u nás. možná už zítra fungovat přestanou, možná přijdeme na lepší, ale jako inspirace by třeba posloužit mohly. máme tři děti (5, 3, 1), žijeme na vesnici, do práce dojíždím do prahy a náš nejmenší vyžaduje víc péče (i té zdravotní) než tomu u běžných miminek je. babičky ani širší rodinu v okolí nemáme a na jejich pomoc se tak můžeme spoléhat jen výjimečně, třeba o letních prázdninách. přesto se nebojím říci, že si čas sami na sebe najdeme a přitom nijak nešidíme naše děti. co konkrétního tedy děláme, abychom čas pro sebe našli?

  • téměř ignorujeme televizi. z mého pohledu naprostá ztráta času a když si někdy chci „jen tak odfrknout“, raději si pustím inspirativní video, kterých je na webu mraky. důležité ale vnímám řídit si obsah a ne být řízen programovým vedoucím (kvalita, product placement, reklamy, …)
  • v autě nepouštím až na výjimky rádio. když jedeme s dětmi jsou fajn písničky z CD, které můžou zpívat. ještě lepší je povídat si. a nejlepší je ticho. zkuste si někdy vypnout rádio, CD a telefon až pojedete sami autem!
  • dojíždím do práce vlakem. i když autem je to rychlejší a cena benzínu není nepřekonatelný problém. rituál cesty vlakem do práce a z práce je úžasný. když potřebuji, mohu úplně vypnout a nic-nedělat. stejně tak mohu číst knížku nebo kouknout na video. je to můj pravidelný čas, který mi pomáhá v tom, že když přijedu do práce nebo domů, mám hlavu lépe vyčištěnou a mentálně jsem víc připraven na to, co mě tam čeká.
  • snažím se vstávat brzy. čas, kdy ještě všichni spí, udělám si kafe, zatopím v krbu a „čekám než bude teplo“ je pro mě dobíjející, fakt že jo.
  • nesnažíme se s dětmi být pořád. mnohem raději jsme, když jsou ve školce do šesti, ale jen čtyři dny v týdnu, než třeba do čtyř každý den. ty čtyři dny v týdnu toho společně moc neuděláme, ale zbývají tři plné dny, které si užijeme lépe a děti také.
  • realizujeme výměnné pobyty dětí s ostatními rodiči. před časem jsme zavedli a s různými úspěchy provozujeme aktivitu, kdy si jedna rodina v okolí vezme více dětí třeba na půlden na starosti. ostatní mají čas pro sebe. zajímavé je, že starat se o víc dětí najednou je tak nějak jednodušší, než starat se jen o své vlastní. tento koncept ještě ladíme, ale ideál popisuji zde.
  • našli jsme i aktivity, kdy můžeme být s dětmi dohromady a přitom se sami realizovat nebo si odpočinout. solná jeskyně je třeba supr, kdy na lehátku vypínáme a děti si hrají vedle. podobně výlety nebo třeba fotografování, jsou aktivity, co nás společně baví. fotit děti je potom spojení příjemného s užitečným. v neposlední řadě, občas vezmeme za vděk i indoor playgroundům, kde mám hodiny jen pro sebe a přitom nemyslím, že by dětem něco chybělo. naopak. o jednou takovém postřehu jsem před časem psal zde.
  • patří sem samozřejmě i výběr přátel, výběr práce a výběr lokality, kde žijeme. jsou to poměrně velká témata a nechci je zde rozebírat do detailu, ale patří k těm nejzásadnějším rozhodnutím, které musíme udělat. my sami, nikoliv někdo za nás! neopomínejte je!
  • s manželkou se také čas od času domlouváme a uděláme si čas na sebe. ať už společný čas, kdy děti hlídá někdo jiný nebo individuální, kdy se na večer, den nebo víkend věnujeme sami sobě a o děti se stará ten druhý. mám ohromnou podporu co dojíždění na vzdělávací kurzy a pracovní aktivity mimo pracovní dobu a stejnou se snažím dát ženě třeba pro víkend s kamarádkami nebo třeba jenom pro spánek.
  • mraky dalších příkladů a lepších si určitě vymyslíte sami, když budete chtít.

klíčové je v tomto mít na paměti, co je pro nás skutečně důležité. když to víme, stačí si najít cestu. a cestu buď najdete, nebo si ji uděláte!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.