jak jsme byli v Přírodní škole

v rámci našich aktivit v EduFóru jsme nedávno navštívili na půl dne gymnázium Přírodní škola. z údivu nevycházím ani teď, dva týdny po návštěvě a říkám si, že by bylo dobré dát sem pár poznámek a několik ohlasů od návštěvníků.

tedy, jedno úterní ráno jsme se sešli v 7:40 na štrossmajeráku a zamířili do nejvyššího patra jedné základní školy, které má pronajato Přírodní škola. tam nás už čekal František Tichý a uvedl nás do největší místní učebny, kde se celá škola setkává každé ráno na 15 minut a společně začínají den.

pak už to šlo celé dopoledne ráz na ráz, bylo krásně organizovaně neorganizované a každý jsme dostali poměrně volnost, jaké hodiny navštívit, s kým a jak dlouho mluvit a co si projít. já ten den viděl takto…

společňák

místo nahánění žáků do učebny vzal František Tichý do ruky kytaru a začal hrát a zpívat. již přítomné děti se k němu přidaly a ostatní, co se někde zpozdily jasně slyšely, že společňák začíná a během písničky se do učebny dostavily. tohle mi přijde dobrý způsob zahajování schůzek :-)

během těch 15 minut se probírala příprava na expedice, začaly se vytvářet skupiny, co spolu na projektech chtějí / budou pracovat, byli jsme představeni (sice jako lidi z EU, místo EduFóra, ale budiž) a kdo ze studentů nebo učitelů chtěl něco říci ostatním, řekl. třeba upozornění na fotku spolužačky – basketbalistky v novinách. co mě překvapilo (a ten den rozhodně ne naposledy) byla aktivita dětí a schopnost srozumitelně vystoupit před ostatními bez jakékoliv trémy nebo tak něco. naopak zcela přirozeně.

těchto patnáct minut jsem vnímal jako společné naladění na tento den. a napadá mě něco podobného zavést  v každé komunitě. doma v rodině nebo třeba s týmem v práci. fakt to má své kouzlo.

hodina chemie

po společňáku si nás měly rozebrat děti a vzít na hodinu, která nás bude zajímat. zafungovalo to tak napůl, ale na nějakou z hodin jsme se každý dostali. já byl na chemii a mimo poznatků vanadu, chromu, molybdenu a železe (který mi zůstaly v hlavě i 14 dní poté) jsem sledoval neklasicky klasickou hodinu.

totiž, výuka probíhala asi podobně jako na jiných školách. učitel přednášel látku, dle mého dost energicky a jako žáka by mě jeho hodiny asi bavily a hlavně s propojením na reálný život kolem nás. jára cimrman (viz jeho jeho SUP – „aby to bylo jako ze života“) by měl radost. kdo nevěděl, dozvěděl se tak i jak funguje ložisko, jak pozná, že jsou klíče (pracovní nářadí) s příměsi vanadu a chromu a taky proč, co se přidává k železu při výrobě kolejí nebo z čeho a proč jsou kliky u oken ve třídě.

tím pro mě neklasickým na klasické hodině byli ale žáci. konkrétně potom jejich přirozená zvědavost a otázky. ty otázky co pálili na učitele byly velmi často skutečně správně položené, uhodily hřebíček na hlavičku a bylo vidět, že jsou studenti celou hodinu „s učitelem“ a přemýšlí o tom, co jim říká. nechci paušalizovat na celou třídu (24 dětí), ale minimálně o dvou třetinách žáků se toto nebojím říci.

moc fajn bylo i slyšet učitele jak odpovídá „já nevím, tohle ste mě dostali, fakt nevím, ale do příště vám to zjistím. beru si to za úkol“. to já třeba ze své školy neznám…

povídání s Františkem Tichým

další hodinu si nás vzal do třídy pan ředitel a povídali jsme si o Přírodní škole, jeho myšlenkách, realitě, principech apod. některé věci byly zmíněny už v našem rozhovoru dříve, ostatní najdete v jeho knížce, nicméně pár věcí mě zaujalo a chci je zde vypíchnout:

– strom poznáte podle ovoce, proto si zde (v Přírodní škole) všímejte dětí

– nejhorší je nás (Přírodní školu) vidět mírně z blízka. když vidíte pouze naše výsledky, vypadáme dobře. když jste úplně vevnitř, v naší partě, cítíte se dobře. ale když nás vidíte z pohledu někde mezi tím, můžete být dost zmateni…

– když k nám někdo přijde, působíme nejdřív zvláště. potom normálně. potom nenormálně a pak už nevíš :-)

– Přírodní škola je založena na třech univerzálních principech:
– samospráva (např. malé skupinky, které si volí zástupce pro jednání)
– perspektiva (např. expedice, které mají mimoškolní přesah)
– podmínky (forma „bobříků“, které je třeba splnit)

kvantová fyzika

další hodina, kde sem se byl podívat byla kvantová fyzika, kterou žákům přednášel bývalý student. věkem bych tipoval jen o málo starší než žáci ve třídě. samozřejmě pod dohledem Františka Tichého, který občas do hodiny zasáhl, nicméně poměrně citlivě a vhodně.

tady mě zaulajo téma samotné. kvantovou fyzikou se dnes kde kdo ohání, ale že by se takto vyučovala ve škole, to mě docela příjemně překvapilo.

školní rada

během velké přestávky byla školní rada, kde měla každá třída tuším po třech zástupcích + asi 3 zástupci z řad učitelů. tato schůze probíhá jednou za týden a probírají se témata, která tam kdo přinese. ať je to téma školní (chystané expedice), neškolní (maturitní ples) nebo téma, které přinese někdo z členů, buď své vlastní nebo jako zplnomocněnec „své třídy“ (např. stížnost na konkrétního učitele, který chodí často pozdě).

radu řídil jeden ze studentů a ti z vás, kdo mají tu čest pracovat ve větší firmě, tak si představte týdenní poradu týmu. ani v tomto případě to nebyla přehlídka strukturované efektivní porady, která by vedla k jasným závěrům, ALE (!) na rozdíl od pracovní porady…

… schůzka byla nuceně efektivní časem velké přestávky (na extra vykecávání není – asi cíleně – prostor)
… na schůzce byli žáci sedmiletého gymnázia, tj. i třeba dvanáctiletí kluci a holky
… i přesto se stihlo probrat nějakých 5-6 témat

vím, že smysl školní rady je právě v principu samosprávy, nicméně, pokud má škola (obecně) připravovat děti na život, neumím si představit lepší průpravu. ono není nic divného vidět takto fungovat děti, když ale potom v práci vidíte úplně stejně fungovat své kolegy, může vás lehce zamrazit…

jak závidím budoucím kolegům a šéfům těchto dětí v práci…

hodinka se studenty

v další části nám pár studentů (tuším že věkově na úrovni tercie, tj. osmáci) prezentovali své výstupy z minulých expedic. a že sme koukali. nejenom na kvalitní obsah a témata expedice – žádná práce pro práci, ale i na úroveň prezentace a vyjadřování těchto dětí.

viděli a slyšeli jsme tak o výzkumech šneků – závodnatek, pokusech jak se mohli dostat do nových lokalit a zda mohou přežít průchod trávicím traktem ptáků (ty bláho mohou – když je ptáci sezobnou a o kus dál vyprdnou, tak oni žijí. a to prokázaly tyhle děcka). průzkumy kráterů po tancích na bývalých vojenských prostorech, což je zajímavý prostor pro zkoumání osidlování rostlinami a živočichy (na světě mají nové ostrovy a rezervace, Přírodní škola si najde díru po tankové střele). nebo třeba stará důlní díla, či animovaný film jednoho ze studentů. taky bych chtěl, aby moje děti toto v tomto věku uměly uchopit.

kdyby vás výstupy expedic zajímaly víc, najdete je zde. vřele doporučuji.

v neposlední řadě jsme viděli trailer na celovečerní dokumentární film Toman Brod, který natočil žák zdejší školy jako svoje expediční dílko. víc než doporučuji, aktuálně má premiéru.

potom jsme se žáků ptali na to, co nás zajímalo a jejich odpovědi občas udivovaly. mě dostala poznámka jedné terciánky, že systém podmínek (hodnocení)  je občas složitější a že když přijde nový učitel, může s tím mít problém, než se v tom vyzná a tak mu pomáhají. upřímně jsem neměl slov, protože já v tomto věku vůbec netušil, že učitel je taky člověk, co má svůj život a své problémy a že bych mu taky mohl být nějak prospěšný…

jestli se má strom posuzovat dle ovoce, potom to, co jsem zde viděl, slyšel a cítil jasně hovoří o velmi zdravém, plodném a dobře živeném organismu. upřímně hluboce smekám před tím, co František Tichý, jeho kolegové a jejich žáci vybudovali. myslím, že to nemá u nás obdoby.

a že jsem to tak neviděl úplně sám, tak přidávám i některé ohlasy účastníků EduFóra na návštěvě

„Návštěva Přírodní školy byla pro mě velmi příjemným překvapením. Škola mi přišla mimo jiné postavena na základech myšlenek Svobodných firem (ale možná je to tím, že jsem fanoušek Demokratických společností a tak je vidím všude ; ). 
Nejlepší na tom je, že dle všeho nejde jen o utopistickou představu vizionářů, ale o funkční organismus. Organismus, který vychovává mladé proaktivní lidi s přehledem o svém okolí a zájmem s ním něco dělat. Kéž by takových institucí bylo u nás více.“
Vítek Ježek (http://www.linkedin.com/in/vitekjezek)

„Byla jsem jak Přírodní školou, tak organizací Dne otevřených dveří nadšená.
Jsem absolventka Přírodovědecké fakulty, obor učitelství biologie chemie, a Přírodní škola mi připomněla akademickou půdu u nás na přírodovědecké fakultě. Tým zapálených učitelů kterým skutečně jde o poznání a bádání, zodpovědnost za plnění podmínek je na studentech, což mně osobně vyhovovalo a na gymnáziu, kde jsem studovala, jsem to velmi postrádala. Umožní to studentovi jít do hloubky, naplánovat si čas a mít pocit, že to je na něm a ne na učitelích, kteří si mohou studenta kdykoliv vytáhnout z lavice a vyzkoušet. Pan ředitel František Tichý mne nadchl, jak pro školu dýchá a jak za svými studenty stojí a v práci je láskyplně podporuje.
To je asi vše, děkuji za pozvání a zorganizovanou akci“
Anna Dvořáčková

„Děkuju za zorganizování akce, bylo příjemné nahlédnout „pod pokličku“. Činnost Přírodní školy sleduji delší dobu a musím říct, že úsilí pana ředitele je opravdu obdivuhodné a způsob komunikace mezi žáky a učiteli ve škole výjimečný. Těším se na další podobná setkání, inspirace není nikdy dost :-)
Eva Dittrich
„Co mě zaujalo nejvíc bylo, že v rámci prakticky standardní výuky panovala výborná atmosféra, zjevná důvěra a žáci s učitelem velmi aktivně komunikovali. A komunikační schopnosti některých mladých lidí mě vzhledem k věku rozhodně mile překvapily.“
Jan Veselý

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.