máte doma trpaslíka?

nedávno jsem byl na inspirativní manažerské přednášce na různá témata týkající se vedení lidí a práce v týmu. netajím se tím, že vedení týmu má u mě podobné principy jako výchova dětí. od vyjasnění zodpovědností (mantinelů) po právo dělat chyby. není to samozřejmě jedna k jedné, ale ne-nevýznamná podobnost tam pro mě je.

proto na přednáškách, školeních, youtube videích nebo z knížek tohoto typu mám poznámky dvojí. jednak jak si vedu jako manažer a co bych měl změnit. a jednak jak si vedu jako rodič a co potřebuji změnit / vyzkoušet na této rovině.

a zrovna nedávno jsem absolvoval takový půlden a odnesl si z něj nemálo postřehů. zaujali mě trpaslíci…

v čechách, jak v práci, tak doma jsme totiž experti na výchovu trpaslíků.  v práci si je vychováte na tomto principu:

-> šéf zadá podřízenému úkol
-> ten jej neudělá nebo dodělá napůl
-> šéf nevyžaduje „úplně vykonané“ nebo to podřízený stejně neumí tak dobře jako on, tak je s tím ok a úkol dodělá sám
-> další úkol, který mu šéf dá, získává na obou stranách předpoklady toho, že podřízený udělá část a šéf to dodělá (je to ok za oba)
-> podřízený se zmenšil, šéf „vyrostl“ (vyrostl v uvozovkách, roste totiž jen ego)
-> dalšími úkoly se podřízený zmenšuje a zmenšuje, hranice „mít hotovo“ pro něj neexistuje, šéf se stává přepracovaný a nevědomky si vychovává trpaslíky

no a jak to vypadá ve vztahu rodič a dítě?

-> „ukliď si pokoj a pak můžeš ven“
-> „hmm, … už to mám. můžu ven?“
-> rodič vidí, že je uklizena sotva půlka, ale taky vidí, že ty hračky na poličce srovná raději sám, aby to bylo hezké. „nojo, tak běž“ (já to za chvíli uklidím)
-> a příště? „ukliď si aspoň to oblečení…“

kdo se co na tomto příkladu naučil?

kdo se zmenšil a kdo zvětšil? kdo se stává trpaslíkem?

příklad je ilustrativní, kdo to máte tak, že pokoj je „věc dítěte“, asi po něm nebudete vyžadovat úklid. ale pro názornost posloužil :-)

zvažte sami, jak takhle teorie s vámi souzní nebo nikoliv, ale pokud ano a chtěli byste tip, co s tím, tak tady je:

  1. vyjasněte role a zodpovědnosti. to je takový základ jakéhokoliv dlouhodobého vztahu. já se starám o toto a ty o toto. u dětí to lze krásně posouvat a zodpovědnosti přidávat. u zaměstnance je to komplikovanější tím, že za to chce ihned vyšší mzdu :-)
  2. popište úkol co nejpřesněji. zejména to, jak to bude vypadat, až to bude hotové. jinak se totiž obrázek, kdy je to skutečně „hotové“ mezi lidmi dost liší. když nejde jasně popsat, kdy je co hotové, vyzkoušejte opačný postup. popište, jak to vypadá, když to hotové ještě není.
  3. dejte jasně na vědomí, co se stane když je daná povinnost / zodpovědnost splněná a co se stane, když není.
  4. trvejte na tom. to je to nejtěžší, ale nedoporučuji jakkoliv ustoupit i když vás to bude „bolet“
  5. později ustoupit trochu můžete (ono, bez toho to je v realitě přitažené za vlasy), ale první dva, tří případy buďte na sebe i na dítě tvrdí a úzkostlivě dbejte dohody, pokud dává stále smysl. dáte jasně najevo, že to myslíte vážně.
  6. pokud vidíte, že původní dohoda (úkol) smysl nedává, samozřejmě na tom netrvejte, byli byste za hlupáky. ale také to nepřecházejte jakože nic. prostě řekněte, že vidíte, že původní úkol nedává smysl a proto se chcete domluvit jinak.
  7. mějte sílu rozlišit, kdy původní dohoda nedává smysl a kdy jen nejste dost tvrdí chtít „úplně vykonané“

držím palce!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.