mít „jen“ svůj den

máme tři malé děti. 5, 4 a 2 roky. a každý si zvolil svoji strategii upoutání pozornosti rodičů (rozuměj strategii přežití), fakt že jo. být trochu odvážnější, asi by mě zajímalo, jakou strategii může zaujmout další dítě, protože mi přijde, že ti naši skřítci vyčerpali všechny existující extrémy. ale o tom nechci psát. chci psát o tom, že se nám poslední dobou začalo stávat, že jsme hodně času trávili společně nebo jen se staršími dětmi. prázdniny k tomu nabízely dost možností.

na první pohled všechno dobrý a moc jsme si to užili. na druhý pohled, ale bylo vidět, že se starší děti mezi sebou začínají víc a víc hádat (asi normálka v jejich věku), ale začaly se objevovat i další věci (jako třeba počůrávání nebo bolení bříška), které říkaly, že tak úplně v pohodě to asi nebude.

možnosti řešení nejsou už tak náročné, jako vůbec uvědomění si toho, co se tu možná děje. píšu „možná“ protože třeba je všechno jinak, kdo ví. nicméně nám přišlo, že všemi těmi společnými výlety a organizováním času jsme trochu zapomněli nechat projevit se děti samotné. nejvíc je to vidět na mikim (4), který má tu svoji strategii jinou, než třeba eliška (5), která je soutěživá a doma poměrně průbojná. rozuměj mikiho uhučí kdy se jí zamane… k tomu nám začala i školka. a i když je ta naše jedna z nejlepších v okolí, co do přístupu k dětem, jistý režim prostě platí. třeba vstávat se musí :)

řekli jsme si tak, že dětem uděláme „jejich den“. jeden v sobotu, jeden v neděli. samy si vyberou, co budou chtít dělat, jak dlouho a taky třeba s kým z rodičů.

byly z toho nadšené a celý týden poctivě vybíraly, co budou chtít dělat. trochu jsme jim pomáhali s nápady a možnostmi, ale nakonec z toho vypadlo, že v sobotu pojede miki se mnou vlakem do království železnic na smíchově a pak budeme jezdit tramvajema a metrem v praze, nebo se uvidí co bude chtít. no a eliška pojede v neděli s jájou vlakem do plzně do zoo a nazpátek pojedou pendolínem, což byl její sen. (netuším proč, ale budiž).

s mikim jsme si sobotu užili až nevídaně. v království železnic jsme byli jak dlouho chtěl, chodili tam, kam chtěl a odpočívali když zrovna chtěl. viděl tam za výlohou (neprodejný) sešit se samolepkama mašinek, tak jsme se rozhodli, že jej budeme hledat v praze, kde by se dal koupit. objížděli jsme tak knihkupectví a hračkářství dalších x hodin. sice jsme ho nesehnali (neuvěřitelné), ale jezdili jsme těma tramvajema a metrem, jak původně chtěl. taky jsme zašli do balbínovy restaurace na jídlo a pivo (miki si ji vybral a nutno říct, že má dobrý vkus) a koupili draka (je přeci podzim). ve vlaku domů jsme oba usnuli a vrátili se tak vlastně i trochu odpočatí.

v neděli si dala jája s eliškou plzeňskou zoo. eliška mohla prolítnout úplně celou zoo svým tempem a vidět tak úplně všechno (eliška má ráda slova jako „úplně“ a „všechno“). miki bývá po chvíli unavenej a to nyní odpadlo. stejně tak pendolíno byl zážitek a nakoupila si do něj sešity s úkolama a tak je mohla plnit a pracovat i během jízdy. přesně, jak si přála. domů přijela se spoustou zážitků.

k tomu musím říct, že i miki si neděli užíval doma. mohl si dělat co chtěl, hrát s čím chtěl a venku blbnout dle sebe. možná si to užil víc než tu sobotu :)

no a to je proč to píšu. máme s tímto zatím čerstvé a skvělé zkušenosti a pokud máte více dětí a zaregistrovali jste podobné trable/netrable, vyzkoušejte věnovat dětem „jejich den“.

jako bonus přidávám, že poslední dvě noci byly „suché“ a usínání bez „bolení bříška“.

2 komentáře u „mít „jen“ svůj den

  1. díky za skvělý článek. Zkušenost potvrzujeme.
    PS: čtvrté u nás zaujalo strategii pohodovosti a souhlasného přístupu, tzv. metoda „medvídě“ :-D Zabírá i na sourozence.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.