nová školka / stav po dvou měsících

v říjnu jsem zde popisoval náš proces změny školky a aby nezůstalo jen u hurá akce, chci popsat náš pohled po dvou a za čas i šesti měsících od změny.

pro připomenutí. máme dvě děti školkového věku, elišku (5) a mikiho (3). zažily rok v soukromé školce (nevzali je tehdy do státní) a eliška i jeden rok ve státní. no a protože září loňského roku už eliška nerozdýchávala úplně dobře (a my také ne), začali jsme se zabývat otázkou, zda je pro naše děti toto ta pravá školka. domácí vzdělávání jsme zamítli už dříve neb se staráme doma ještě o jejich mladšího brášku, který také vyžaduje svou speciální – ne úplně běžnou – péči a taky pro to, že na domácí vzdělávání – bohužel – nemáme zatím odvahu.

došli jsme k závěru, že současná školka není tou správnou volbou pro nás, hledali jinou a našli. od poloviny října, tak chodí do hlásku.

ještě chci zdůraznit dvě důležité věci
– vím, že jsou děti (a rodiče), kterým státní školky vyhovují, že jsou mezi státními školkami dobré a lepší a že učitelky ve státních školkách dělají co mohou (ale občas bohužel nemohou, i když by chtěly). byl bych asi i rád, kdybychom my patřili mezi ty, kteří jsou se státní školkou spokojeni. a trochu závidím těm, co to tak mají. u nás to tak ale prostě není.
– nedělám žádnou reklamu školám hlásek (myslím, že tam ani o tomto blogu neví) a co se dnes čte pěkně, zítra nemusí. píši jen to, co si aktuálně myslím.

smysl tohoto příspěvku je v mezičase zrekapitulovat, jak jsou děti a my spokojeni, či nespokojeni s rozhodnutím školku změnit, co se nám líbí, co ne až tak moc a jak se na naše rozhodnutí díváme zpětně.

líbí a vyhovuje

  • to, že se eliška (to je takový barometr, mikimu je to vcelku všechno jedno) do školky každý den těší. obě děti chtějí být ve školce první a odjíždět poslední. když byla eliška asi dva dny nemocná a nemohla do školky, byla fakt smutná, že přijde o hodně věcí, co tam zatím budou dělat…
  • individuální přístup k dětem. každý den si můžeme přečíst krátkou zprávu, jak se naše děti ten den měly. miki má prostor si hrát, eliška zase u sebe vždy někoho, kdo s ní dělá úkoly, které má moc ráda.
  • každý den si odvážíme mraky výtvorů, co ten den děti udělaly
  • posun v angličtině. děti mají 3x v týdnu angličtinu, z toho půlden je učí rodilý mluvčí (billy), se kterým nazpívaly na vánoční besídku jingle bells. barvy nebo čísla děti doma občas místo česky, říkají anglicky. baví je to a fakt se ten jazyk učí.
  • individuální přístup k rodičům/rodině. moc se mi líbí, že třeba místo rodičáku jsme měli (a ostatní rodiče také) individuální půlhodinovou konzultaci s každou s učitelek (tady se jim říká tety) a majitelkou hlásku a bavili se nejenom o tom, v čem jsou děti lepší a co je až tak nebaví, ale i o tom, jak to máme doma, zda chceme, aby je chválily nebo ne, jak sladit přístup doma a ve školce, apod.
    stejně tak poměrně individuálně řešíme cestu do školky. autem je to asi 17 km, ale protože jezdím do práce vlakem, který zastavuje poblíž, v praxi to vypadá tak, že ráno děti (naše dvě a sousedky péťu) vezmu vlakem, vystoupím v zadní třebáni, přejdeme most a předávám je školníkovi, který je odváží autem do školky. děti cestu vlakem milují a z cesty se nám tak stal supr rituál. školka nám v tomto vyšla vstříc a ušetříme tak nějaký čas i benzín.
  • oddělení školky a domova delší cestou. ta cesta je takový rituál, i když jedeme autem, je fajn, že je delší doba mezi „být ve školce“ a „být doma“. předtím to bylo dvě minuty autem a to se děti tak úplně nepřeladily. delší cesta / rituál, velmi pomáhá.
  • čas na sebe i na děti. školka je až do šesti odpoledne, dětem se tam líbí, a tak je vyzvedáváme až později. tím vzniká dost času stihnout doma nebo v práci vše potřebné a mít tak zbytek dne pro děti. navíc do školky chodí jen 4 dny v týdnu a jeden den a samozřejmě víkend se jim můžeme věnovat naplno. občas sice mám takový špatný pocit, jako bychom je ve školce „odkládali“, ale když je potom vidím šťastné a spokojené, pocit rychle mizí…

nelíbí / mohlo by být lepší

  • určitě jisté vyčlenění z kolektivu u nás ve vesnici. ne, že by to před tím byla nějaká nerozlučná parta, ale je fakt, že setkávání se sousedními dětmi je méně. upřímně, děti sice nevypadají, že by jim toto nějak vadilo, ale projevovat se to může později. uvidíme.
  • cena. i když školka není z nejdražších (jakože co se týče soukromých školek), školkovné a stravné pro obě děti dohromady dělá kolem deseti tisíc. s tím jsme počítali, ale kdyby to bylo méně, nijak by nám to nevadilo :-)
  • cesta. jak je výhoda mít cestu jako rituál, zrovna nyní v zimních měsících to vyžaduje jistou logistiku, zejména vyzvedávání ze školky vs. aktuální den. naštěstí se střídáme se sousedy a klape to zatím dobře.

výše zmíněné body nejsou nějakým překvapením, počítali jsme s nimi a nestěžujeme si na ně. ještě jsme čekali, že přijdeme do řečí u nás na vsi, ale buď se k nám ty řeči ještě nedostaly nebo jsme se spletli (to bychom moc rádi). jiná negativa nás ale po prvních měsících nenapadají, nadšení stále přetrvává.

suma sumárum

jsme šťastní, jak jsme se rozhodli. a co je hlavní, šťastné jsou i děti. zrovna dnes si balily věci na zítřek, kdy jdou po vánocích opět do školky a věřte, že to byl velký rozdíl, oproti tomu, jak se připravovaly na konci srpna. naše děti jsou pro nás ta největší priorita a uděláme cokoliv, aby byly dlouhodobě spokojené a šťastné. a tato změna, vypadá to, byl krok tímto směrem. moc si přejeme, abych mohl stejně nadšený blog psát i na konci školního roku :-)

na závěr ještě poděkování majitelkám a zaměstnancům v hlásku. dle toho, co jsem zatím viděl, dělají správné věci správně!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.