na návštěvě v lesní školce

tak jsme se konečně dočkali a zažili si na vlastní kůži den v lesní školce. už dlouho to zajímalo jak nás (moji ženu i mě), tak děti samotné (3 a 5 let), které si neuměly představit školku bez školky :-) druhou říjnovou sobotu jsme se tak zúčastnili akce EduFórum na návštěvě v lesní školce a škole ZeMě. v devět ráno jsme se sešli dle plánu v řevnici. někteří jeli vlakem s průvodci už z prahy, my přijeli vlakem z berouna a byli i tací, co cestu vážili z mnohem větší dálky, třeba z tábora nebo z českého ráje.

den jsme strávili dopolední cestou lesem s přestávkami na představení se, povídání, písničky, hry a pohádky. vložené do cesty to bylo vskutku nenásilně a přirozeně. kolem dvanácté jsme dorazili ke školkovému zázemí – louka, srub, jurta a tee-pee, kde jsme si před obědem vše prohlédli a zejména škola byla pro mě fascinující :-) k obědu jsme měli fantastickou zeleninovou polévku s domácím chlebem a salátem a poté jsme se rozdělili. děti měly pohádku a tvoření z přírodních materiálů v jurtě a dospělí povídání v tee-pee. ani nevím, jak ten čas uběhl, ale najednou byly tři hodiny a přišlo tak rozloučení se a cesta na vlak.

tolik strohý popis dne, který nemusí být až tak zajímavý. rád bych se ale podělil o své vnímání a subjektivní dojmy z tohoto dne. co na mě osobně zapůsobilo a čeho jsem si všiml. postřehy jsou seřazeny tak, jak přicházely a jak se mi zpětně vybavují. žádný velký ordnung v nich nehledejte :-)  Pokračování textu na návštěvě v lesní školce

rozhovor v lesní školce ZeMě

s míšou formanovou, lindou nollovou a gabrielou čečo ze lesní školky ZeMě v řevnicích jsem se potkal bohužel v poměrně pochmurné náladě. v noci před naší rozhovorem naši zákonodárci zamítli pozměňovací návrh senátu a schválili zákon o dětských skupinách v původním znění, což v podstatě likviduje lesní školky :-(

nakonec jsme se ale dostali i k příjemnějším tématům, kterých je kolem lesních školek většina a vznikl tento rozhovor, který je naší pozvánkou na nejbližší EduFórum na návštěvě.

začít musíme aktuálním tématem…

ano, nahrává nám k tomu situace, včera byl odsouhlasen zákon, který nás vlastně likviduje. asociace lesních mateřských škol to ve své tiskové zprávě označuje za naprosto likvidační záležitost a tím pádem vlastně končíme. sice jsme dostali jakousi výjimku na rok, ale za tu dobu se legislativa s těží stihne upravit tak, abychom mohli pokračovat dál. je to pro nás tedy opravdu ožehavé téma…

… nechce se mi tomu věřit, mělo to poměrně velkou podporu

no, senát to vrátil a navrhl kompromisní variantu týkající se registrace, ale bohužel komunisti a ANO to odmítli a odsouhlasil se původní návrh. takže ještě to podepíše prezident a je vlastně vymalováno.

shodou okolností jsme v době, kdy byl návrh ještě ve sněmovně, koncem června, začali připravovat benefiční akci, takový hudební a divadelní festiválek na Novoměstské radnici 13. listopadu, takže ta nyní bude o to víc důležitější. Pokračování textu rozhovor v lesní školce ZeMě

svoboda vs. volnost

chvíli mi trvalo, než jsem si to uvědomil a další chvíli, než jsem to začal skutečně vnímat a chovat se dle toho. svoboda a volnost jsou dva naprosto odlišné pojmy. možná právě toto nepochopení je příčinou tak vášnivých diskusí mezi vyznavači „klasické“ výchovy a „klasického“ školství a lidmi, kteří se snaží šířit nebo žít myšlenky jiných přístupů v těchto oblastech. můžeme jim říkat „alternativní“, i když jen z důvodu, abychom si zde lépe porozuměli. otázku co je alternativní a co přirozené nechám na jindy.

a je jedno, jestli tyto diskuse vedete se svými rodiči o výchově svých dětí (jejich vnoučat), s učitelkou v mateřské školce o pravidlech třídy sluníček nebo třeba v internetové diskusi pod článkem nevýchovy.cz.

věřím, že ve finále chceme všichni to samé, a to šťastné dítě.  a ono to nejde tak hladce, jak bychom chtěli. doma to nefunguje jako v knížkách, školy nám nepomáhají, nerozumíme si v tomto tématu s přáteli a třeba i partnerem, atd.

důvodů je víc a já osobně věřím v tyto:
– bojíme se zodpovědnosti, například si neumíme vybrat z dnešních možností a rozhodnout se
– bojujeme s vlastním egem (kapitola sama pro sebe)
– neumíme komunikovat, jak říct, co skutečně myslíme, tak naslouchat druhým a slyšet tak, co vlastně říkají
– nemáme jasno v tom, proč máme děti a jaká je naše role (koho by taky napadlo se na toto ptát…)
pleteme si pojmy svobody a volnosti

a právě tomu jak poznávám svobodu od volnosti já, bych rád věnoval tento příspěvek. ono se to ve finále netýká jen dětí, ale mnohem víc nás samotných. zvlášť těch, co se jako já ohání hodnotou „svobody“ jako athos a porthos mečem dohromady :-) Pokračování textu svoboda vs. volnost

proč podporovat individualitu

včera jsem měl v práci zajímavou schůzku. spíš rozhovor se svým podřízeným. bavili jsme se na téma jeho motivace v práci, protože se poslední dobou necítí naplněn a do práce začíná chodit víc kvůli penězům, než kvůli sobě, ideálům a chuti „něco“ měnit, „něco“ posouvat, „něco“ vytvářet a na „něčem“ pracovat.

v týmu chci mít lidi, kteří jsou vnitřně motivovaní a dává jim smysl dělat to, co dělají. lidi, kteří vědí PROČ. a když to tak z nějakého důvodu nemají, nebojíme se téma otevřít a společně hledáme, jak změnit náplň práce, prostředí nebo něco jiného. třeba i firmu, pokud dotyčnému/dotyčné neumím nabídnout to, co potřebují. tyto rozhovory jsou pro mě tedy víc než důležité a věnuji jim dost prostoru.

předem chci říct, že tento typ rozhovoru není jediný, který jsem za poslední měsíce vedl. jak v práci, tak v rámci koučování, kterému se poslední dobou víc a víc věnuji.

o co šlo? hlavně o to, že dotyčný přišel na to, že vůbec neví, co by chtěl v životě dělat. a nejen to. že to vlastně nikdy ani nevěděl. prošel školou, zaměstnáními a pozicemi a dle měřítek naší společnosti by mohl být považován za úspěšného člověka. no jo, ale je i šťastný? nejsem o tom přesvědčen. Pokračování textu proč podporovat individualitu

Škola 21. století

nedávno moji pozornost upoutala zmínka o založení nové školy – Školy 21. století. zaujala mě hned ze dvou důvodů. jednak z titulu smyslu takové školy, která může zaplnit bílé místo v našem vzdělávacím systému a jednak z titulu jejich zakladatelů, z nichž dva osobně znám a jsou pro mě zárukou smysluplnosti vzdělávacích aktivit.

s jedním z nich, s pavlem kraemerem, jsem se tedy potkal na kafe a trochu ho vyzpovídal, abych si o této škole udělal jasněji. rozhovor se protáhl ještě do vlaku a jeho hlavní části si můžete přečíst níže…

první otázka je tedy nasnadě – proč?

proč Škola 21. století? pohybuji se již delší dobu v prostředí alternativních škol. v dnešní době máme velké množství nejrozmanitějších alternativ v oblasti předškolní výchovy, spousta zajímavých školek a často jsou to školky velmi drahé, takže rodiče investují velké prostředky do alternativního vzdělávání svých předškolních dětí. když se posuneme dál, na první stupeň základní školy, tak pořád máme ještě dost alternativ. není jich už tolik jako školek, ale pořád je nabídka velmi pestrá.

na druhém stupni základních škol bychom alternativ našli už výrazně méně a co se týče středních škol, jsou dle mého názoru v praze dvě alternativní školy – Waldorfské lyceum a Přírodní škola. na hranici alternativy je PORG a Open Gate a některé anglosaské školy. v našem prostředí působí jako školy s alternativními prvky, v británii či USA by ale patřily k mainstreamu.

co se týče vysoké školy, tak myslím, že k tradičnímu pojetí výuky tady neexistuje skutečná alternativa. takže my jsme Školou 21. století chtěli zaplnit tuto mezeru a nabídnout něco skutečně alternativního pro tu starší věkovou skupinu. to znamená jednak pro středoškoláky, ale především pro vysokoškoláky nebo absolventy střední školy, kteří nechtějí studovat na VŠ, a popřípadě i absolventy vysokých škol, kteří se ještě trochu hledají, úplně se nerozhodli, čemu se budou věnovat, ještě jsou ve věku, kdy cestují a objevují nové věci. pro tuto skupinu chceme nabídnout nějakou smysluplnou alternativu ke standardnímu vzdělání. Pokračování textu Škola 21. století

EduFórum na návštěvě – lesní školka ZeMě

měl jsem to v plánu již delší dobu, ale současný boom aktivit kolem lesních školek (zakáže je stát nebo ne?) mi nedal jinak než nasměrovat nejbližší návštěvu EduFóra do lesní školky. přiznávám, že tuto akci organizuji i trochu sobecky pro sebe a své děti, protože moc chci, aby zažili, jaké to v lesní školce je a zda do takové náhodou nepřesídlíme. no a tak spojuju příjemné s užitečným.

druhou říjnovou sobotu (11.10.) tedy max. 15 rodin přivítáme v řevnicích, v lesní školce ZeMě a zažijeme „klasický školkový den“. Detailní program ještě doladíme, ale počítejte se společným časem v lese, ale i programem pro dospělé a pro děti zvlášť, samozřejmě obědem a dalšími aktivitami.

detaily hledejte zde.

přihlásit se můžete tře zde.

a v průběhu příštích týdnů počítám s dalšími informacemi o této skvělé školce (a nově i škole).

tomáš baťa / škola a rodina

další moje vzpomínka na tomáše baťu. tentokrát z jiného úhlu pohledu na rodinné vzdělávání než, který nás asi běžně napadne. nicméně vzhledem k tomu, jaký praktik se zaměřením na efektivnost tomáš baťa byl, není se ani moc co divit, jakým způsobem chce propojit školu a rodinu. a jakým směrem chce usměrnit vzdělávání dětí.

při čtení řádků níže se klidně nechte inspirovat. přemýšlejte, jak by šly tyto myšlenky aplikovat přímo u Vás, v dnešním školství, domácím vzdělávání a podobně. učitelé dějepisu nejednou tvrdí, že historii studujeme právě proto, abychom se z ní mohli učit. v tomto případě bych to podepsal… Pokračování textu tomáš baťa / škola a rodina

tomáš baťa / smysl vyučování

uznávám baťu. jeho myšlenky jsou nadčasové a jsem přesvědčen, že je to tím, že se zajímal (a to do hloubky) a spoustu rozličných oborů. jen tak si dokázal poskládat „big picture“ a ten ve spojení s jeho přesvědčením, že základním prvkem a smyslem života je služba, dává víc než zdravé podhoubí pro všechny jeho myšlenky a úvahy. jako by si vytvořil (nebo se napojil na) znalostní základnu, která každou jeho vzletnou myšlenku kotví a ta tak nejenom vzbuzuje nadšení, ale hlavně je smysluplná.

baťa se tak nemohl vyhnout otázce vzdělávání, škol a výchovy (zejména mladých mužů). několik jeho myšlenek zde chci v průběhu času zmínit, okomentovat a hlavně nechat působit na čtenáře. prvním kouskem jsou vybrané úvahy na téma „smysl vyučování“. Pokračování textu tomáš baťa / smysl vyučování

rozhovor s eliškou

naše dcera eliška (4,5) dnes šla do školky po prázdninách. vůbec se jí nechtělo, zvlášť když miki (3) se k ní přidá až v pondělí a dnes byl doma. eliška byla ráno celkem odhodlaná, ale ve školkové chodbě se to zlomilo a chtěla domů, jít do třídy ani nápad. a spát tam po obědě… už vůbec ne. nutno říci, že eliška do školek chodí už v podstatě dva roky a střídá období, kdy se jí tam nechce a naopak, kdy tam chce být první a odcházet poslední.

zítra je v plánu, aby tam byla opět celý den, tak jsem se rozhodl, že si o tom popovídáme. vzali jsme psa na procházku a cestou, co nejméně násilně, se k tématu školky několikrát vrátili a hledali cesty, jak na to. chtěl sem, aby tam eliška chtěla jít na celej den, ale taky jsem nechtěl donucovat nebo příliš „uplácet“. tady je to nejpodstatnější z našeho rozhovoru: Pokračování textu rozhovor s eliškou

summerhill / film

nedávno jsem dostal odkaz na film o summerhillu, první svobodné škole v anglii fungující od roku 1921. školu a její principy asi není nutné nějak zvlášť představovat, výborně to popisuje kniha, kterou před časem vydal tomáš hajzler. a mimo to je poslední dobou zmiňována dost často v nejedné diskusi o budoucnosti vzdělávání.

pokud byste snad přece jenom o summerhill slyšeli poprvé, připravte se trochu na šok. principy vzdělávání dětí jsou našim zvyklostem neuvěřitelně odlišné a přitom tak logické a v souladu s tím, jak to skutečně cítíme, když jsme děti. svobodných škol od té doby vzniklo několik a moc se mi chce věřit, že jim brzy přijdeme na chuť i zde v našich zemích. nicméně o svobodných školách a jejich principech dnes psát nechci.

chci popsat své dojmy ze sledování filmu a přimět vás k tomu, abyste si jej doma pustili také. sami, s partnerem nebo ideálně celá rodina i s dětmi. jsem totiž hluboce přesvědčen, že toho nebudete litovat. naopak, budete si přát, aby film neskončil. jediným mínusem může být, že je film v angličtině bez titulků, tak se na to připravte.

Pokračování textu summerhill / film