rozhovor v lesní školce ZeMě

s míšou formanovou, lindou nollovou a gabrielou čečo ze lesní školky ZeMě v řevnicích jsem se potkal bohužel v poměrně pochmurné náladě. v noci před naší rozhovorem naši zákonodárci zamítli pozměňovací návrh senátu a schválili zákon o dětských skupinách v původním znění, což v podstatě likviduje lesní školky :-(

nakonec jsme se ale dostali i k příjemnějším tématům, kterých je kolem lesních školek většina a vznikl tento rozhovor, který je naší pozvánkou na nejbližší EduFórum na návštěvě.

začít musíme aktuálním tématem…

ano, nahrává nám k tomu situace, včera byl odsouhlasen zákon, který nás vlastně likviduje. asociace lesních mateřských škol to ve své tiskové zprávě označuje za naprosto likvidační záležitost a tím pádem vlastně končíme. sice jsme dostali jakousi výjimku na rok, ale za tu dobu se legislativa s těží stihne upravit tak, abychom mohli pokračovat dál. je to pro nás tedy opravdu ožehavé téma…

… nechce se mi tomu věřit, mělo to poměrně velkou podporu

no, senát to vrátil a navrhl kompromisní variantu týkající se registrace, ale bohužel komunisti a ANO to odmítli a odsouhlasil se původní návrh. takže ještě to podepíše prezident a je vlastně vymalováno.

shodou okolností jsme v době, kdy byl návrh ještě ve sněmovně, koncem června, začali připravovat benefiční akci, takový hudební a divadelní festiválek na Novoměstské radnici 13. listopadu, takže ta nyní bude o to víc důležitější.

co to nyní pro vás fakticky znamená? jaké jsou první reakce?

my jsme to opravdu nečekali. ty přísliby jsme měli jiný… ještě jsme k tomu nezaujali nějaké stanovisko. říkali jsme si, že se vždycky můžeme vrátit k takovému undergroundu, kde jsme kdysi byli. my stát vlastně nijak nepotřebujeme, on nás nijak nepodporuje, ale na druhou stranu nám to přijde jako cesta zpět. a taky tak trochu škoda se takto schovávat. ale to nás napadá jako první.

a je možné vyhovět legislativě?

ne, to není možné. žádná lesní školka toho není schopná. tím by totiž přestala být lesní školkou. ono je to hlavně legislativně likvidující, ale neznamená to, že to přestane fungovat.

možná tedy takový nechtěný návrat na začátek. jak dlouho fungujete? jak vypadá historie lesní školky ZeMě?

my jsme začali před šesti lety. neměli jsme žádný vzor. nevíme vlastně o žádné jiné lesní školce z té doby. byly jsme kamarádky, které měly stejně staré děti a v tom věku, kdy jdou do školky jsme pro ně hledaly nějaký program. a protože jsme bydlely v praze, naše představa byla o prostoru v přírodě. v lese je vlastně nejlepší způsob trávení času.

jedna maminka ze zakladatelek žila v dobřichovicích a měla velký dům se zahradou u lesa. my jsme za ni často s dětma jezdily a tak nás po čase napadlo, že bychom tam mohly děti posílat s průvodcem. hned nás napadlo, že by to měl být muž. že by jezdili ráno z prahy a odpoledne se vraceli. ta maminka měla také tři děti a poskytla nám takovou první základnu a tím to celé začalo. to bylo v roce 2009.

potom jsme v rámci přirozených příprav zjistili, že takové školky existují ve světě a tak jsme se dívali, jak to dělají ve skandinávii, v rakousku, v německu nebo v kanadě. a postupně se na nás nabalovaly další rodiny a děti a tak jsme museli posílit průvodce a trošku víc se formovat, ale pořád jsme to dělali tak nějak jen mezi náma. kamarádi kamarádů a tak.

v roce 2011 vznikla asociace, my jsme byli osloveni, zda bychom chtěli být členy a nám to dávalo smysl. stali jsme se členy, založili občanské sdružení a podnikli kroky k oficiální lesní školce. byl to tedy pozvolný vývoj.

stále k nám ale děti chodí spíše na doporučení. vlastně vůbec neinzerujeme nebo tak něco. pořád se to plní na dobrý slovo, na dobrou referenci.

kolik dětí ve školce máte?

ve školce a ve škole máme dohromady asi 60 dětí, ale většina nechodí každý den. denně je to kolem 18 dětí ve školce a 12 dětí ve škole.

co byl důvod, že jste školku přestali dělat jen pro sebe, ale otevřeli se ven?

jednak o to byl zájem a jednak jsme se v tom cítili dobře a byli přesvědčeni, že jde o dobrou věc. také se nám rodily další děti, takže jsme i sami měli potřebu pokračovat.

začali jsme uvažovat i o škole a přišlo nám to jaksi přirozené pokračovat, aby i ty malé děti byly s většíma a bylo to celé propojené.

jak si vlastně vybíráte děti?

v našich pravidlech máme napsáno, že je zkušební doba a že si nevybíráme jenom dítě, ale přijímáme celou rodinu. za každým pravidlem je potom celý příběh.

rodina se k nám tedy přijde podívat na běžný školkový den, který je zpoplatněn. a když se jim to líbí, děláme dohodu o zkušební době a často pak už děti zůstávají. ono se to líbí i rodičům, když děti přicházejí provoněné lesem, kouřem, plné zážitků, vyprávějí co všechno viděly a jsou naplněny.

málokdy se stane, že bychom potom nepodepsali dohodu o školkovém roce.

stalo se, že jste se i přes absolvovanou zkušební dobu museli s někým rozloučit?

v jednom jediném případě se nám to stalo. jeden chlapeček měl tak speciální potřeby, které jsme v naší školce s ohledem na bezpečnost jeho i ostatních dětí nebyli schopni zajistit. to byl jediný případ za šest let.

a bylo to pro nás ponaučení, že musíme hlídat svoje hranice a že nebudeme do budoucna přijímat děti potřebující hodně individuální přístup.

jak vypadá běžný školkový den?

běžný den neexistuje. každý den je úplně jiný. závisí to na tom které děti se sejdou, jaký je průvodce, jaká je nálada, počasí, apod. někdy mají průvodci svůj plán, který se nakonec úplně změní. z 99% jsou děti samozřejmě venku.

ale dá se to trochu zobecnit. náš den, naše cesta, začíná už v praze. pro pražské děti je cesta vlakem významná součást dne. ve vlaku se dějí různé hry, vyprávění. je to takové naladění na ten den. takže děti, které přijíždí z prahy mají velkou výhodu pomalého vstupu do dne a mají to fakt rády. potom se tady sejdeme s dětmi co se přidávají zde v řevnicích na nádraží nebo přistupují různě po trati a scházíme se jako celá parta – školáci, školka i předškolkové „klubíčko“ (děti s rodičemi).

je to moc krásný okamžik, kdy o sobě víme a pak se rozdělíme a každý jde tou svojí cestou podle toho, jaký je plán nebo etapa, kterou zrovna prožíváme. cílem dopoledne je potom cesta, která končí na srubu nahoře na obědě v jednu hodinu.

každé ráno se ale naladíme na konkrétní situaci dle počasí, počtu dětí, věkového složení, nálady, na epochu, kterou ve školce právě máme, a podobně. vidíme tak, například, že když není nálada a my bychom chtěli jít tou nejdelší cestou, která je mimochodem velmi krásná, že by to ty děti neušly nebo to bylo trápení a tak změníme plán. časem tak víme, co je a co není dobrý nápad pro danou situaci.

teď ze začátku ty cesty moc neměníme. chodíme skoro celý měsíc stejnou cestou, pro děti je zase fajn si na začátek prošlapat jednu cestu a teprve časem objevovat další místa. děti potom poznávají některá místa a vědí kudy půjdeme a těší se.

ta cesta kudy nyní chodíme není moc dlouhá, tak akorát (do dvou kilometrů). chodíme přes sad, kde máme teď na podzim domluveno, že můžeme trhat ovoce. děti si tam trhají jablka, sbírají švestky a zpíváme si k tomu podzimní písničky… je to takové využití podzimu. pak jdeme dál, sbíráme ořechy a pak nás čeká v lese docela prudký kopec. a zrovna včera, po tom měsíci chození, jsem si říkala, že i ty děti, co se ze začátku moc netěšily, tak najednou fakt běží, nahoru a ještě dolů a znovu nahoru. nakonec většina školky čeká na mě na tom kopci nahoře. a to se proměnilo za měsíc docela rychle, jak si děti vypěstovaly fyzičku.

nahoře, ve srubu, máme oběd. jsme ve společném prostoru se školou, což je moc hezké, když se děti propojují třeba se staršími sourozenci a kamarády. po obědě je takové ztišení, kdy si říkáme pohádky nebo máme úkoly pro předškoláky, někdy kreslí, modelují nebo staví domečky v lese.

kolem třetí hodiny pak odcházíme zpátky na vlak a domů.

v létě potom už chodíme na delší výlety, třeba ze srbska do karlštejna, což je nějakých deset kilometrů a ty maličký děti to potom zvládají úplně v pohodě. ony udělají obrovský posun ve fyzičce z podzimu na jaro a pak si to fakt užíváme. cesta je náš cíl.

ale není důležité někam dojít, jako užít si to, mít ty svoje baťůžky, svačinky, hrát po cestě hry, říkat básničky, … prostě být v přítomném okamžiku

záleží také na průvodcích samotných, jak to pojmou. jestli třeba budou hledat houby, sbírat ostružiny, jablka, oříšky…, dneska jsme třeba našli gdoule. celé si to pak vychutnáváme. a je to prostě úžasné :-)

a děti vidí ten celý koloběh, pozorují, každý den je spousta objevů, mraveniště, vosí hnízdo, … každý den něco. nová situace. nový den.

co typické otázky rodičů? co v zimě? kde děti spí? co když se počůrají?

dětem není zima, pokud jsou dobře oblečené. to je základ. pokud nejsou nastydlé, tak jim zima není. jsou pořád v pohybu, pořád ve hře a krásně se prohřejou. když jsou třeba opravdu velký mrazy, tak kdo trpí, jsou průvodci, protože ti se tolik nehýbají. ale dětem, těm zima není.  jinak samozřejmě máme zázemí, oheň, tee-pee, srub, takže se ohřejeme když je potřeba.

jinak my děti moc nepřibíráme v průběhu roku, to se nám neosvědčilo právě proto, že když nastoupí v září, tak se do zimy krásně otuží. nejsou potom překvapené, když zrovna není dobré počasí v zimě.

spí děti venku?

to ne. nám vlastně děti vůbec neusínají. je to zvláštní, ale nemají potřebu spát, i když samozřejmě mají možnost si po obědě lehnout a odpočinout. někdy někdo usne třeba ve vlaku, ale to je výjimka.

zato jsou velmi unavené když přijedou domů a tak je vlastně i vhodné, aby si daly další den volno (většina dětí nechodí do školky každý den) a tu spoustu zážitků a únavy mohly zpracovat. a připravit se na nový školkový den.

druhou říjnovou sobotu plánujeme EduFórum na návštěvě právě u vás, co máme čekat? na co se máme připravit?

mohu slíbit, že zažijete pokud možno typický den ve školce. samozřejmě s tím, že to bude narušeno přítomností rodičů, kdy se pozornost a autorita zaměřují jinam.

počítáme se společnou cestou z prahy (odjezd 8:20 z hlavního nádraží, 8:27 ze smíchova, před devátou na nádraží v řevnici), se společným dopoledním časem, odděleným programem pro děti a dospělé, společné jídlo a společný odpolední kruh.

máme v lese možnosti, se kterými se běžně nesetkáte a něco z toho vám ukážeme. třeba stavění lesních domečků, buď těch větších nebo těch malinkatých, skřítčích. dále pak třeba něco z nepřenositelných her, výroba z přírodnin a podobně.

děti ať si určitě vezmou svoje baťůžky se svým pitím a svojí svačinou. také se hodí dobré oblečení a obuv do lesa, případně pláštěnka. v každém případě však nezapomeňte dobrou náladu!

skvělé, děkuji a těšíme se na sobotu

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.