jak jsem psal v minulém příspěvku, velmi mě v díle Janusze Korczaka zaujala myšlenka „kamarádského soudu“, kterou realizoval ve svém domově sirotků. podobné koncepty jsou samozřejmě ve všech demokratických a svobodných školách, takže v tomto smyslu nic nového. nicméně mám neodbytný pocit, že je to myšlenka více než inspirativní pro jakoukoliv dnešní i budoucí komunitu (rodinu, školu, kroužek, …) a tak Vás s ní chci seznámit.

hned na začátku je třeba říci, že koncept kamarádského soudu si i v domově sirotků prošel svým vývojem (což je vidět ze „soudních zpravodajů“, které byly vydávány), tj. od počátečního nadšení, přes jistou degradaci, pozastavení na téměř půl roku až po vylepšení a akceptace myšlenky dětmi. a tedy ne každý ideál je pro praxi použitelný a proto i tento příspěvek má pouze inspirovat, nikoliv být jakýmkoliv návodem nebo snad doporučením.

Korzcak věřil, že se soud může stát zárodkem zrovnoprávnění dítěte, že přivádí k ústavě a nutí k deklarování práv dítěte, což v letech, kdy vznikal (1910-1914) rozhodně nebyl standard (a kdo ví, jak to vlastně máme dnes). věřil, že dítě má právo na to, aby jeho záležitosti byly brány vážně (ať už se nám zdají jakkoliv banální) a aby byly spravedlivě řešeny.

o vzniku a významu kamarádského soudu sám Korczak píše:
„dospělí mají soudy. tyto soudy pro dospělé nejsou dobré. soudy pro dospělé se vyznačují tresty. tyto soudy často nebývají spravedlivé. jsou však i lidé, kteří přemýšlejí, co by se dalo dělat pro to, aby soudů nebylo vůbec zapotřebí, aby lidé nic špatného nedělali.
ve škole soudí pan učitel – tentýž učitel pak určuje tresty. ani zde není hněv a trest vždy spravedlivý.
kamarádský soud říká, že někdo vinen není – anebo je, ale soud mu to odpouští – anebo také neodpouští, nýbrž se zlobí, vynese pak paragraf 100, což znamená, že se trochu zlobí, anebo paragrafy 200, 300 a 400.
soud se nerozčiluje, nekřičí, nic nevymýšlí, neubližuje – hovoří klidně – jednal jsi nesprávně, špatně, velmi špatně“

a ještě jedna citace pro dokreslení.
kodex kamarádského soudu začíná: „spáchal-li někdo něco špatného, je nejlepší mu to odpustit. spáchal-li něco špatného z nevědomosti, nyní už to ví. spáchal-li něco špatného nechtěně, bude si napříště dávat pozor. dělá-li něco špatně, protože si nemůže zvyknout, bude se snažit. spáchal-li něco špatného, protože ho navedli, už je nebude poslouchat. spáchá-li někdo něco špatného, je nejlepší mu to odpustit a počkat, až se polepší. … soud není ztělesněním spravedlnosti, musí však o spravedlnost usilovat, soud není ztělesněním pravdy, po pravdě však touží.“

a jak to tedy probíhalo?

• na viditelném místě visí tabule a každý má právo na ni napsat svou žalobu (může předvolat i sám sebe)
• každý večer zapisuje sekretář (býval jím sám Korzcak) soudní spory do knihy a následující den shromažďuje výpovědi
• soud se schází jednou týdně
• soudci se vybírají losováním z těch dětí, které během celého týdne neměly ani jeden soudní spor
• na rozsouzení každých padesáti sporů se losuje pět soudců
• rozsudky se zapisují do knihy a čtou se přede všemi
• ti, již jsou s rozsudkem nespokojení, mohou spor navrhnout k opětovnému přezkoumání, ne však dříve než po uplynutí jednoho měsíce
• soudní rada (opatření realizováno až po tom, co děti začaly kamarádský soud znevažovat a ne-uznávat) je složena z vychovatele a dvou soudců, volených tajně na dobu tří měsíců. soudní rada řeší náročnější případy, které ji svěřil soudce a krom rozsudků se zabývá zpracováváním zákonů, platných pro všechny
• soud může jedinci odpustit, sdělit, že jeho jednání není správné, nebo naopak požádat radu, aby povolila několikrát měsíčně nerespektovat pravidla
• rada může poskytnout čas, aby se dotyčný nad sebou zamyslel
• rada také může jedinci povolit něco, co nikdo jiný nesmí – výjimku (revoluční, nebo ne?)

no a jak vypadaly rozsudky? tady možná najdeme inspirace nejvíc :-)

• §1 – 99 osvobozují nebo říkají, že soud záležitost nerozebral. spor jakoby tak vůbec nebyl. např.:
  • §2 soud pokládá obvinění za nesmyslné
  • §11 soud děkuje, že mu XY oznámil svůj prohřešek
  • §24 soud se domnívá, že XY mluvil pravdu
  • §30 soud uznává, že XY mohl jednat jinak
  • §41 soud prosí, aby bylo viníkovi odpuštěno
  • §54 soud odpouští XY, protože to byla jen legrace (hloupá legrace)
  • §65 soud odpouští XY, protože je slabý
  • §70 soud odpouští, protože XY už byl za svůj čin potrestán
  • §82 soud odpouští a nepřestává doufat, že se XY polepší
  • §91 soud odpouští, protože XY u nás není dlouho a ještě pořádně nepochopil systém pořádku bez trestů
• §100 soud neříká „on to zavinil“, neukládá trest, nezlobí se, ale považuje-li §100 za nejnižší trest, musí se započítat
• §200 říká: jednal nesprávně. stalo se, co se dá dělat? může se to stát každému. prosíme, aby to už nikdy nedělal
• §300 říká: jednal špatně. soud toto jednání odsuzuje. jestliže v případě stovky a dvoustovky prosí, aby už to dotyčný nikdy nedělal, zde výslovně žádá, aby se to neopakovalo
• §400 – velká vina. říká: jednal jsi velmi špatně. poslední varování před ostudou.
• §500 říká: kdo spáchal tento skutek, koho natolik nezajímají naše prosby a žádosti, ten nemá úctu sám k sobě ani k nám. tudíž ani my nemáme možnost šetřit ho. rozsudek spolu se jménem a příjmením se oznámí na první straně časopisu
• §600 soud vyvěsí rozsudek na týden na soudní tabuli a oznámí to ve zpravodaji.
• §700 krom toho, co je důsledkem §600, se obsah rozsudku zasílá i rodině dítěte (nejbližšímu příbuznému). je totiž možné, že bude z ústavu vyloučeno. kdyby se rovnou oznámilo „vemte si ho k sobě“, rodina by se mohla zlobit, že nebyla varována.
• §800 soud nepomáhá. snad by pomohly tresty, které se ve výchovných ústavech užívaly dříve, u nás však tresty nejsou. dáváme mu týden na rozmyšlenou. během tohoto týdne nemůže předvolávat před soud ostatní, ani ostatní jeho. uvidíme zda a na jak dlouho se polepší. rozsudek se vyvěsí ve zpravodaji a pošle rodině.
• §900 ztratili jsme naději, že by se mohl polepšit sám. nevěříme mu. bojíme se ho. nechceme s ním mít nic společného. jinými slovy se jedinec vylučuje z domova. může zde ovšem zůstat, vezme-li si ho někdo na svou odpovědnost. vyloučený se tak smí vrátit, najde-li si pečovatele. pečovatel se může stát vychovatel nebo i některé z dětí a nese od této doby odpovědnost za činy dotyčného.
• §1000 vyloučený z domova. každý vyloučený získává po uplynutí tří měsíců právo žádat o opětovné přijetí do ústavu.

tak to říkáte? dobrá škála, není-liž pravda? když jsem tyto rozsudky viděl poprvé, vzpomněl jsem si na foglara a rychlé šípy, ani nevím proč. a tak se ve mě hned vzbudila touha po cti a čestnosti. to počítám byl i Korzcakův záměr.

dle jeho zápisků, tak také první týdny kamarádský soud fungoval. děti nahlašovaly sami sebe, soud odpouštěl nebo vůbec nesoudil. idylka. po čase, jak to tak bývá soud ztratil punc něčeho výjimečného a některé děti jej ignorovaly, jiné jej nepovažovaly za nápomocný, jiné jej používaly účelově nebo se soudci bály dávat vyšší tresty. a tak jej Korczak dokonce na nějaký čas pozastavil. co je však zajímavější, po pár měsících jej vylepšil a vzkřísil.

a fungoval. a jsem přesvědčen, že nebýt druhé světové a tragického odjezdu celého domova sirotků do treblinky, kde také všichni včetně Korczaka zemřeli, tak bychom se dnes nemuseli jezdit učit jen do svobodných škol v anglii, německu nebo švédsku, ale mohli zamířit třeba do varšavy…