nic zase tak unikátního, každý máme přeci svůj – ten nejzajímavější příběh. mě ten můj, dovedl až sem…

o vzdělávání jako hodnotě v mém životě jsem začal přemýšlet až po vejšce. až když jsem zjistil, že jako jedničkář – příležitostný dvojkař, neumím skoro nic. zejména jsem byl frustrován svoji absolutní nepřipraveností pro život. chyběl mi rozhled a schopnost dívat se na věci v souvislostech. úkoly jsem plnil dobře, což o to, ale role „tvůrce“ mi byla cizí. cítil jsem, že je něco špatně.

cestoval jsem a doháněl uplynulé roky. rok jsem strávil v anglii. půl roku v jižní africe. místy trochu tvrdší škola, ale přijal jsem (nic jiného jsem ani nemohl udělat) stoprocentní zodpovědnost za sebe sama v každém jednotlivém ohledu. včetně vzdělávání. to byl první zlom.

po návratu do reality jsem se vypracoval na manažerské pozice a dnes vedu nějakých 30 lidí. zásadní je pro mě vidět jejich osobní růst a posun. a tak jsem zjistil, že mi nevyhovuje, co naše HR nabízí pro vzdělávání „mých lidí“. začal jsem tedy vzdělávací koncept vymýšlet a realizovat sám. první rok pro svůj tým. druhý rok se přidaly spřátelená oddělení ve firmě a třetím rokem jsem připravoval vzdělávání pro celou firmu. troufám si říci, že jsem šel dost nevyšlapanou cestou a využíval alternativy. a ono to mělo sukces :-) to byl druhý zlom.

mám tři děti. Eliška (skoro 4), Miki (2,5), Štěpánek (3 měsíce). to je něco. největší inspirace a impuls, co si umíte představit. díky nim jsem se začal intenzivně zabývat výchovou a vzděláváním dětí. určitě dělám chyby a rozhodnutí, které bych znovu udělal jinak, ale převzali jsme se ženou zodpovědnost za jejich i své vzdělávání (lekce z prvního zlomového bodu) a hledáme alternativy, protože „to, co dělají všichni“ často nevyhovuje všem (lekce z druhého zlomového bodu). věřím tomu, že jen mrtvé ryby plavou s proudem a tak hledám. to je třetí, zásadní zlom.

ideální vzdělávání (v tom nejširším slova smyslu) pro svoji rodinu najdu, nebo si ho vytvořím…

miloslav laštovička
12.10.2013