čekal jsem, že se tématu „jak a kde vzdělávat naše děti“ budeme u nás doma věnovat trochu později, při výběru školy, ale nakonec nás to dostihlo už nyní, kdy máme dvě děti ve školce (elišce bude pět a mikimu jsou tři) a třetí v pořadí, štěpánek, má zatím úplně jiné priority :-)

máme celkem jasno v tom, že klasická základka se svými známkami, trestáním chyb, uni-přístupem snad ke všemu možnému, podceňovanými a tím pádem časem demotivovanými učiteli a na dnešní dobu zastaralým systémem výuky nám, resp. našim dětem vyhovovat nebude. máme kolem výběru typu vzdělávání na úrovni základní školy hodně otazníků a nejistoty, ale rozhodování jsme zatím oddalovali a doufali, že se školkou není co zkazit, že je vlastně jedno, kde si děti „hrají“.

do státní nám elišku ani mikiho napoprvé nevzali a tak první rok chodil každý do nejbližší soukromé školky a byli jsme tak nějak všichni spokojeni. výběr byl učiněn na základě lokality, nějaký peníz to stálo a bylo to vcelku dobré a fajn. vloni byla eliška ve státní a letos v září se k ní přidal miki.

loňský rok byl u elišky co do nadšení ze školky střídavý. do školky většinou ráno nechtěla, aby zase odpoledne tvrdila, že tam chce být jako poslední. čekali jsme, že až tam bude chodit i miki a budou spolu v jedné školce bude to lepší. víme, že státní školka má svá omezení a limity, ale každý sám o sobě nám nepřišel tak zásadní, abychom o změně školky uvažovali. navíc stojí tři stovky měsíčně a to je přece paráda, no ne?

od září to ale probíhalo trochu jinak, než jsme si představovali. eliška dostala novou paní učitelku, na kterou si nehodlala zvyknout a tak školkový styl „ona si zvykne“ jaksi nefungoval. respektive fungoval by, přesně tak, jak funguje v našem státním vzdělávání povětšinou. zlomíme dítě tak, aby dělalo, co chceme. však si zvykne…

tyto každoranní hysterie, kdy se eliška budila se slovy „já nechci do školky“ a pokračovaly scénami na školkové chodbě a třídě pro nás byly impulsem zamyslet se nad tím vším. zamyslet se, co vlastně chceme a proč. co pro to umíme a chceme obětovat. co je vlastně důležité a co není. no a taky nad tím, co s tím uděláme.

zde považuji za důležité zmínit, že nechci, ani nemám za potřebí kritizovat nějakým způsobem konkrétní školku, kam naše děti do minulého týdne chodily. spousta jiných dětí a rodičů jsou s ní spokojeny a plně jim vyhovuje. paní učitelky se snaží seč jim možnosti a limity státních institucí dovolí (i cestu k elišce si nová paní učitelka hledala a nebylo to lehké). stejně tak se trochu bojím, že naše akce „změna školky“ může být vnímána negativně těmi, kteří děti v oné státní školce mají. přeci jenom, při povrchním pohledu by to šlo interpretovat tak, že pro nás není dost dobré to, co pro jiné ano… a tomuto povrchnímu a zjednodušujícímu pohledu chci zabránit. chci jasně říct, že jsme v posledních týdnech dospěli k názoru, že pro naše děti, pro náš konkrétní případ, bude lepší jiná školka a dle toho jsme se zařídili. nic víc, nic míň.

nicméně, předpokládejme třeba, že jsme trochu namyšlení a „obyčejné“ nám nevoní, že nevíme co s penězma a že se za každou cenu musíme něčím vymykat.

když jsme tedy začali uvažovat, že současná školka nemusí být jediným řešením, koukli jsme do širšího okolí (okruh 30ti kilometrů) a vytipovali si školky, co by nás zajímaly.

uvažovali jsme i nad domácím vzděláváním, ale to jsme bohužel zavrhli jako první. i když jsme přesvědčeni o výhodách unschoolingu, nemáme na to prostě koule a bojíme se toho, že bychom selhali. tak to je.

hledali jsme tedy něco jiného, ideálně

• s respektujícím přístupem k lidské (dětské) individualitě (eliška je výkonově zaměřená a přísná sama k sobě, miki zase naprosto salám-banán, hlavní je být spokojený právě teď),
• s věkově promíchanými skupinami dětí,
• školku, co sama chce spolupracovat s rodiči (v té současné jsme například o mikim neslyšeli jedinou informaci vyjma té, že se počůral),
• školku zaměřenou, nebo alespoň s prvky montessori pedagogiky
• a tady zadarmo a za rohem :-)

naprostou nutností, bylo, že školku i s dětmi navštívíme, budou moci absolvovat dny na zkoušku a přihlédneme k jejich názoru. pokud bychom našli něco takového, byli jsme připraveni školku změnit.

a tak jsme se vydali po školkách v okolí a ve finále jsme měli tyto možnosti a alternativy

současná školka

jak jsem psal výše, nejde o to, že by byla špatná, jen ne-úplně-vhodná pro nás. nevýhody jsou dány především mantinely státní instituce. výhodou je určitě cena a lokalita – 340 kč/měsíc/dítě, 2 minuty autem.

kaštánek v trubíně

školka, kam děti chodily, než je vzali do státní.  soukromé zařízení s fajn ředitelkou i učitelkami. děti tam byly spokojené, ale pravdou je, že do školky chodí zejména malé děti a třeba s předškoláky moc zkušeností nemají. cena je při plné docházce 7.700 kč/měsíc/dítě, což je už trochu za hranicí toho, co si umíme představit pro ideální poměr cena/výkon. školka je asi 10 minut autem od nás.

kotvička v berouně

děti sem chodily týden o prázdninách a známe majitelku. víme, že dětem dává hodně a tak jsme zvažovali i tuto alternativu. velkým plusem je plavání v ceně (majitelka vlastní i baby club ploutvička, kam i naše děti chodí plavat). lokalita také fajn, autem je školka vzdálené nějakých 15 minut. na druhou stranu, nejsme si úplně jisti se zkušenostmi se staršími dětmi a cena při plné docházce 9.100 kč/měsíc/dítě je na nás už hodně.

lesní školka ZeMě v řevnici

tady se nám moc líbilo. velký favorit zejména díky vyznávaným hodnotám, prostředí a pohybu. o návštěvě školky jsem psal nedávno a tak doplním, že je od nás dostupná nějakých 20 minut autem nebo vlakem, a že stojí 5.700 kč/měsíc/dítě při docházce čtyř dní v týdnu. velmi jsme ji zvažovali, ale přijde nám vhodnější pro ne-každodenní docházku.

školy hlásek v hlásné třebáni

tohle nás dostalo. po návštěvě této školky jsme měli jasno. možná jde jen o nějaké počáteční nadšení, nicméně nás přesvědčilo zejména následující (to, že je seznam takto detailní je dáno zejména tím, že jsme za poslední týden školku poznali víc, než ty ostatní)

• provázaný systém jeslí, školky a základní školy s možností míchat děti v rámci různých aktivit,
• povinné návštěvy rodičů min. 2-3x do roka, tedy něco jako povinný soukromý rodičák, aby se školka a rodina dokázaly co nejvíc sladit
• při návštěvě paní učitelka popsala její zkušenosti s dětmi typu elišky i mikiho. znala to, co my poznáváme
• třikrát týdně angličtina, z toho půlden s rodilým mluvčím
• kroužky v ceně školky (matematika dle hejného, hudební kroužek, výtvarný kroužek, jóga, čtení s nečtenáři, výlety do přírody)
• otevřeno do 18.hodin, což mi dává možnost vyzvedávat děti na cestě z práce
• máme domluveno (zatím nerealizováno), že děti budou ráno vyzvedávat u vlaku, kterým jezdím do práce, takže téměř nulové ranní časové náklady navíc
• návštěvy logopeda a dětského psychologa
• prostředí samotné školky, žádné velké třídy, ale pěkně členité a útulné (podobné jsem viděl v duhovce)
• malé třídy 10-12 dětí, což dává prostor pro individuálnější přístup
• každodenní krátká zpráva o tom, jak se dítě ten den mělo, co se povedlo nebo co bylo pro něj důležité
• rychlá a příjemná komunikace s vedením, mj. i po emailu, což oceňuji zejména já
• v neposlední řadě jsme zde objevili eliščinu kamarádku z plavání, která sem už dva roky chodí a rodiče i ona jsou spokojení

tohle za cenu 5.500 kč/měsíc/dítě při plné docházce a pokud nepojedeme vlakem, tak je školka cca 25 minut autem. jak říkám, měli jsme jasno. mimo jiné i tím, že bychom měli vyřešenu i otázku výběru školy.

montessori školka lupínek v rudné

tuto jsme měli vyhlídnutou a domluvenu návštěvu, ale tu jsme nakonec vzhledem k tomu, že štěpánek byl nemocný a my neměli hlídání posunuli a nakonec nezrealizovali.

po zvážení možností a návštěvách školek tak pro nás nebylo co řešit. děti byly dva dny v hlásku na zkoušku s tím, že nám pak řeknou, jestli by sem chtěly chodit. ráno prvního dne eliška ještě tvrdila, že sem chodit nebude a bylo cítit obavu z neznáma. ale už odpoledne na mě volala, že je rozhodnutá a bude sem chodit.

máme za sebou první týden, kdy chodila jen eliška (miki byl nemocný). rána jsou v pohodě, ale hlavně ty odpoledne jsou jiná. eliška jako by rozkvetla, zpívá si, maluje a vypráví. každý den ze školky přinese haldu výkresů a výrobků a pak nám je rozdává s tím, že je udělala pro nás. každý den chce být ve školce jako poslední a zlobí se, když ji vyzvednu dřív. start je tedy dobrý…

když se teď na tento článek dívám, přijde mi, jestli není nějaký reklamní a nevyvážený :-) ale faktem je, že mě osobně tímto spadl ze srdce obrovský balvan nejistoty, zda skutečně děláme pro rozvoj dětí to nejlepší, co umíme. teď mám pocit, že ano. a tento pocit jsem třeba ještě před měsícem neměl :-/

a také, rodinnévzdělávání.cz je subjektivní. ryze subjektivní.

i tak si dávám úkol, sepsat své dojmy po dvou měsících a po půlroce, tedy čekejte na tomto místě zprávu někdy před vánoci a v polovině dubna. budeme stále tak nadšení?