v Duhovce (EduFórum na návštěvě)

s týdenním odkladem ale přece. v pátek 14.března jsem byl součástí skupinky 11 lidí, kteří měli úžasnou možnost v rámci akce „EduFórum na návštěvě“ nakouknout pod pokličku základní školy Duhovka. a nejenom nakouknout, ale taky ochutnat. a že chutnalo…

ráno nás přivítal pan Sadil, díky kterému jsme celou tuto akci mohli připravit a ve „sborovně“ už čekal pan ředitel Kitzberger s paní zástupkyní Paulovou. v plánu bylo cca dvacetiminutové intro, ze kterého vyšla diskuse víc než hodinová. otázky měly celkem spád a kdyby toho nebylo v plánu víc, strávili bychom zde klidně celý půlden. každý jsme si odnesli něco, já třeba to, že…

  • výběrový proces je zde běh na delší trať, kdy si škola nevybírá jen žáky, ale i rodiče
  • montessori přístup fakt není pro každého
  • ve třídách jsou vždy dva učitelé, jeden česky mluvící a jeden anglický rodilý mluvčí. sladit to, aby tito učitelé vystupovali jako jedna jednotka, prý není vůbec jednoduché. fakt, že tomu věřím :-)
  • ve sklepě dva fulltime zaměstnanci stále navrhují, vyrábí, testují a upravují montessori pomůcky a hračky
  • Duhovka má svoji vlastní metodičku ze států, odkud obecně čerpá know-how vzdělávání učitelů
  • Duhovka si svoje učitele celkově vzdělává dost intenzivně a založila pro tyto účel Duhovka Institut, učitel se na oplátku zavazuje, že 3 roky zůstane v Duhovce učit
  • metodika pro gymnázia nemá z čeho vycházet a pochopil jsem, že si tak metodiku vytváří škola v podstatě sama. alespoň tak jsem si vyložil s úsměvem pronášená slova o průkopnické práci

následoval zlatý hřeb a to návštěva ve třídách, kdy jsme byli po dvojicích odvedeni do tříd, kde jsme měli židličky, nikdo si nás moc nevšímal a mohli vnímat co se to tam vlastně děje. a že toho bylo. já byl v jedné ze tříd pro děti 1.-3.třídy (mají zde několik takových tříd a dvě pro žáky 4.-5. třídy) pro 18 dětí. zde jsou poznámky, které jsem si stihl udělat

  • děti jsou zde namixovány tak, aby byla cca 1/3 na úrovni první třídy, 1/3 na úrovni druhé a 1/3 na úrovni třetí třídy. každý rok se potom ta třetina dětí obnoví
  • přišli jsme zrovna, když děti svačili. učí se zde v dopoledním nepřerušovaném bloku a dítě se může najíst kdy chce. prý se snaží držet hlavní svačinu v čase 9.30-10.30 jinak by prý děti jedly pořád :-)
  • děti jedly kde chtěly, ve třídě na různých místech nebo ve vedlejší místnosti, dojídaly postupně a uklidily si po sobě a hned si vybraly, čemu se budou věnovat dál
  • každé dítě má svůj týdenní plán, co se má daný týden naučit. ten připravují jeho učitelé vždy na konci předešlého týdne a reflektuje jednak to, co dítě (ne)zvládlo týden předchozí a jednak specifika konkrétního žáčka. tento plán děti nosí stále u sebe a v praxi to vypadá tak, že se buď do něčeho zapojí sami nebo jsou za jedním z učitelů a řeknou, co by chtěly právě dělat. učitel koukne do jejich plánu a pokud to tam je, věnuje se individuálně 10-20 minut konkrétnímu dítěti. pak do plánu zaznamená něco jako „splněno“.
  • to jak si dítě samo rozhodovalo, co bude zrovna dělat mě fakt dostalo. nešlo jen o učení a jídlo, ale i o lelkování (holčička se asi 10 minut dívala z okna, aniž by to někoho nějak zajímalo nebo nedejbože rozčilovalo), výběr místa, výběr partnera pro učení, výběr pomůcky či materiálu z poličky apod.
  • celá třída je dost členitá s různými zákoutími, „stromovými domky“, odpočívadly, samostatnými stoly nebo shluky stolů – nic společného s klasickou třídou, jak ji znám. připomínala mi spíš byt s velkým dětským pokojem nebo hernu. ale nejdůležitější jsou ve třídě montessori pomůcky a vzdělávací materiály. jsou doslova všude, na každé polici, ve skříňce, na zemi, na zdi, … prý jsou seřazeny od nejlehčího po nejtěžší a dítě tak ví, kam má tak asi sáhnout, když něco hledá.
  • viděl jsem buď individuální práce dítěte (samo nebo s učitelem) nebo jak se skupina dětí dala dohromady a dělaly něco spolu. akci  „učitel – skupina dětí“ nebo ještě lépe „učitel – celá třída“ jsem neviděl, ale prý se děje a tvoří kolem 40% výuky.
  • nadšený jsem byl (jako fanoušek unschoolingu, do kterého má Duhovka samozřejmě daleko) zejména ze situací, kdy se děti učily navzájem nebo si pomáhaly. viděl jsem, jak holčičce nešlo psát „Y“ a když to viděla druhá, hned běžela do police pro první písanku, kde to prý je :-)
  • líbilo se mi, jak „ne“ je odpověď stejně braná jako „ano“. nějaká holčička neměla pero a poprosila o něj chlapečka vedle. ten v klidu, za přítomnosti učitelky prohlásil, že „ne“, že nepůjčí a dál pracoval. holčička si z toho nic nedělala, rozhlídla se po třídě, kde ji už dvě spolužačky nabízely jiná pera. učitelka byla v klidu, nikoho nepoučovala, co je správné, na nikoho se nezlobila, nikoho nechválila
  • učitelka mi jinak přišla celkem „přísná“. uměla děti pěkně okřiknout, když si po sobě neodnesly po jídle nádobí nebo když vyrušovaly ostatní. nejdřív jsem z toho byl překvapen (čekal jsem ryze liberální přístup), ale po té půlhodince jsem v tom viděl i víc. nevynucovala si totiž, aby ji děti poslouchaly (ale hlas zvýšit uměla).
  • evidentně velký důraz je dáván na uklízení a prý má třída i na konci dne vyhrazených 20 minut, kdy všichni uklízí
  • v neposlední řadě nutno podotknout, že si nás tam nikdo z dětí (vlastně ani učitelů) moc nevšímal a každý si hleděl svého
  • osobně jsem se nemohl vyhnout neustálému srovnávání se svou základkou a třídou. z tohoto pohledu něco neskutečného.

po půlhodině jsme se vrátili k diskusi s panem Kitzbergerem a paní Paulovou, aby se k nám po chvíli přidala Ivana Janečková, která celou Duhovku (Duhovka Group má mimo základky i mateřskou školku, gymnázium a institut pro montessori vzdělávání) společně se svým manželem vlastní a je její generální ředitelkou.

  • Janečkovi mají ve zdejším systému všechny tři děti a bylo vidět, že i z tohoto důvodu vsadili na kvalitu
  • konec konců Duhovka prý vznikla právě z popudu „nespokojených rodičů“ Janečkových. a tak jak běžní lidé zakládají komunitní skupinky a domácí školy, zakládají milionáři školy typu Duhovky :-)
  • jedná se prý ale o „drahý koníček“ kdy Duhovka jako celek se nikdy nezaplatí. snaha je ale o to, aby na sebe nově vznikající aktivity vydělaly, ale ne, aby tu šlo o zisk
  • školné je dnes 12.000/měsíčně, od příštího roku bude 16.000/měsíčně a na této úrovni by prý mělo zůstat (zavádí se i jakýsi stipendijní program)
  • jinak je zajímavé, že z montessori školek prý přichází tak polovina dětí a druhá půlka je „z venku“
  • dá se pochopit, že děti co sem přijdou z jiného systému jsou nadšené a také že děti, které z tohoto systému přejdou do „normálního“ mohou dost narazit
  • Ivana Janečková to demonstrovala na příkladu svých dětí, když se potkají se svými bratranci, kteří chodí do klasické školy. jednak se prý o škole skoro vůbec nebaví, ale když už, tak „Duhovka děti“ překvapuje, proč se jejich vrstevníci netěší do školy a pětku (v Duhovce známky nejsou) si vykládají tak, že se něco zatím ještě nenaučily… krásné.

no a ve finále jsme zamířili společně do jídelny na pravý a nefalšovaný školní oběd, kde jsme v diskusi s Ivanou Janečkovou a paní zástupkyní pokračovali do neformálního zakončení celého půldne.

nechci tento blog pojímat jako nějakou reklamu na Duhovku, ale je fakt, že se zařadila mezi alternativy, o jakých budu pro vzdělávání svých dětí uvažovat a že mě půlden dost nadchl a asi nejen mě. kamarád, který se na návštěvu přidal mi ještě kolem půlnoci psal sms, že na to stále musí myslet a že nevěřil, že by něco takového mohlo existovat…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.