poslední dobou znovu pročítám knížky Eckharta Tolleho a mnohem víc, než když jsem je četl poprvé v nich objevuji postřehy o rodičovství, vědomé výchově dětí a o rolích jaké v tomto procesu (ne)hrajeme. dokonce mi některé pasáže a myšlenky přijdou tak zajímavé, že se o ně chci podělit nebo možná představit těm z vás, kdo Tolleho neznají. čerpám převážně z knížek Moc přítomného okamžiku a Nová země. uznávám, že jde o náročnější text, ale tohle jsou věci, co se slovy popisuje fakt těžko. zkuste si ten blog prožít…

kdo Tolleho myšlenky zná, dokáže si jejich aplikaci na rodičovství, výchovu a vzdělávání určitě odvodit. z tohoto pohledu to nemusí být nic nového, nicméně z pohledu z druhé strany, tj. z pohledu rodičů a dětí v každodenních situacích mi tento vhled přijde nesmírně užitečný i když je svým způsoben vytržený z kontextu.

přijměte tedy krátkou pozvánku k přemýšlení. vybral jsem pár pasáží z knih a k tomu si dovolil komentář. nečtěte, prožívejte to…

„mnoho dětí v sobě skrývá hněv a nenávist vůči svým rodičům, což vzájemný vztah deformuje a činí ho neupřímným. každé dítě hluboko uvnitř touží po rodiči, jenž pro něj bude především lidskou bytostí, ne nějakou rolí, i kdyby jí věnoval náležitou pozornost a hrál ji co nejsvědomitěji. můžete se snažit dělat všechno správně a dávat dítěti to nejlepší, čeho jste schopni, ale to přesto nestačí. ať uděláte cokoliv, vždy to bude málo, pokud opomíjíte Bytí“

a schválně, co jste jako dítě chtěli od rodičů nejvíc?  jako, úplně nejvíc? hračky nebo hraní si? učit se na kroužcích a v kvalitních škol(k)ách nové věci nebo učit se to, co uměli rodiče přímo od nich? jakou vzpomínku si vybavíte na své dětství? jakou roli tam hrají rodiče? jak se Vám ta vzpomínka líbí?

…

„jak ale vnést Bytí do uspěchaného rodinného života a do vztahu s dítětem? základem je věnovat svému dítěti vědomou pozornost. existují totiž dva druhy pozornosti. jednou je „pozornost zaměřená na formu“, tou druhou je „pozornost bez formy“. pozornost zaměřená na formu je vždy nějak spojená s určitou činností nebo hodnocením něčeho. „už jsi udělal všechny domácí úkoly? dojez tu večeři. ukliď si pokoj. přestaň s tím. udělej to. pospěš si, oblékej se.“ pozornost zaměřená na formu je jistě nezbytná a má svůj smysl, ale pokud mezi Vámi a dítětem není už nic jiného, pak přicházíte o to nejradostnější. pozornost bez formy je od sféry Bytí neoddělitelná. jak vlastně vypadá? dívejte se, naslouchejte, dotýkejte se a pomáhejte svému dítěti při plném vědomí – buďte v klidu, bdělí a zcela přítomní. nechtějte nic jiného, než to, co je v daném okamžiku. v takové chvíli přestáváte být otcem nebo matkou…“

jste vlečeni moderním životem? musíte to všechno stihnout? že by to šlo lépe bez dětí? to by se toho dalo udělat, stihnout, užít si a vidět. navíc v klidu a levněji. a taky v práci byste mohli být déle a ještě i doma pracovat… ale když už ty děti máme tak je vychováme. víme přece co mají dělat, kdy, jak a proč, no né?

anebo všechny ty „musím“ zmizí. najednou jste jen vy a dítě. tady a teď. a máte všechno co potřebujete. je jedno co bylo a co bude. teď je ta chvíle, kdy jste se zastavili a všechno vám na krátký okamžik došlo. takový záblesk to byl. krátký, ale naprosto jasně jste viděli tu nesmyslnost venkovního tlaku a taky tu krásu toho okamžiku… ale už je zase pryč. hezké to bylo, ale už musíme nebo přijdeme pozdě a budeme stát frontu a nestihnu schůzku. dělej, pospěš si. oblékej se…

…

„jste lidskou bytostí. co to znamená? mistrovství života nespočívá v dokonalé vládě nad chodem věcí, ale v nalezení rovnováhy mezi lidstvím a Bytím. matka, otec, manžel, manželka, mladý, starý – všechny role, které hrajete a všechny funkce, které plníte – to všechno patří do světa lidí. mají svůj účel a měli bychom si jich vážit, ale samy o sobě pro naplněný a smysluplný vztah nebo život nestačí.“

jsme toho totiž strašně moc. jsme rodičové, zaměstnanci, děti, sousedi, občané, fotografové, zahradníci, cestovatelé, lyžaři, a kdo ví co všechno. a chceme být ve všem dobří, vždyť kdo by nechtěl. a tak se snažíme, pro každou naši roli najdeme způsob jak být lepší (nebo jak udělat ostatní horšími). a dáváme tomu hodně a po čase jsme skutečně ve všem dobří. vzor ideálního člověka. má rodinu, dobré zaměstnání, auto, přátelé, cestuje a hraje tenis. a domeček se zahradou. i na bazén se místo najde…

a co naučí své děti, když budou chtít být šťastné? hned, ne „až potom“?

…

„v lidském světě jste nesporně na vyšší úrovni (dál) než vaše dítě. jste větší, silnější, víc víte, znáte i dokážete. jestliže je tento svět jediná dimenze, kterou jste schopni vnímat, budete se pravděpodobně cítit svému dítěti nadřazeni, i když možná jen podvědomě. možná ho milujete, ale vaše láska je pouze lidská, tzn. podmíněná, majetnická a nestálá.“

zažili jste někdy okamžiky, kdy jste si byli s dětmi skutečně rovni? učili jste se něco spolu? nenechávali jste ho vyhrát a přesto jste v něčem občas prohráli? třeba tak, že jste hned chtěli odvetu a vrátit mu to? doplňovali jste se s dítětem při vypravování nějakého příběhu? situace, kdy jste si naprosto rovni a zapomínáte na to, že jste rodič. jste totiž kámoš…

jaké to je? jaký má pohled Vaše dítě? cítíte jak to všechno samo plyne?

…

„milovat znamená rozpoznat sebe sama v ostatních. pak poznáte, že „odlišnost“ ostatních je iluze přežívající pouze v lidském světě, ve světě forem. touha po lásce, již v sobě má každé dítě, je touhou být poznáno, ne však na úrovni forem, ale na úrovni Bytí. pokud rodiče oceňují pouze jeho lidský rozměr a jeho Bytí zanechávají bez povšimnutí, bude mít dítě pocit, že je jejich vztah nenaplněný, že v něm něco zásadního chybí, bude ho to bolet a někde hluboko uvnitř se na rodiče začne zlobit.“

dokážete si stoupnout do bot svého dítěte. vidět situaci a její výjimečnost jeho očima? se vším okolo, co se právě děje uvnitř a jaké dopady to má ven? jako byste tam stáli fakt vy. vidíte ten vnitřní proces, pocity, barvy a zvuky. a to vše se zhmotní do výsledku, který je jen „něco“, co ukážete ostatním jako výsledek (vedlejší produkt) své práce, celého toho procesu. co je pro Vás teď to nejdůležitější?

…

tak jak to vlastně je? objevil se záblesk?