nenásilná komunikace

jeden z večerů školy života byl věnován nenásilné komunikaci. nic jsem si do té doby pod tímto pojmem neuměl představit a tak mě to zajímalo. a bylo to dobré. dokonce hodně dobré. tento večer nenásilnou komunikaci zastupovali Robert Wentworth a Jana Luhanová s Marianou Krpálkovou, které nenásilnou komunikaci zastřešují u nás pod hlavičkou „zde jsou lvi„.

večer mě dost nadchl. jednak jsem nenásilnou komunikaci viděl jako příbuznou principu respektovat a být respektován a jednak jsem si ji představoval  jako platformu pro komunikaci nejen s dospělými, ale hlavně dětmi. s Marianou a Janou jsem si vyměnil kontakty, protože jsem hned věděl, že na toto téma chci udělat nějaký workshop pro skupinu rodičů, kteří nad komunikací s dětmi a nad učením „komunikace“ dětí přemýšlejí.

taky jsem skoukl asi tříhodinový workshop zakladatele konceptu nenásilné komunikace Marshalla Rosenberga a to mě utvrdilo v tom, že tohle mě fakt zajímá.

rozhodně netvrdím, že jsem odborník nebo znalec konceptu nenásilné komunikace (NK), ale z toho, co jsem viděl a slyšel mě nejvíc oslovilo následující

  • vše co říkám je buď prosím nebo děkuji, obvykle volíme hrozné způsoby, jak toto říci
  • během komunikace touto formou vyjasňuji druhému
    1. co přesně udělal co nemám rád
    2. jak jsem se ohledně toho cítil
    3. jaká moje potřeba nebyla v té situaci naplněna
    4. jasný požadavek na chování, které bychom ocenili (požadavek ve smyslu prosby, ne rozkazu)
  • obdobně vděčnost vyjadřují tak, že sděluji
    1. co ten druhý udělal co tak oceňuji
    2. jak jsem se při tom cítil
    3. jaká má potřeba byla naplněna
  • tedy NK učí vyjadřovat své pocity a potřeby a to objektivní formou, bez posuzování a diagnóz
  • nepředpokládejme, že to, co jsme řekli tak slyšela druhá strana, vždy si to ověřme
  • vyhněme se trestům, vyhněme se odměnám
  • cílem NK není dostat co chceme (např. donutit dítě, aby si uklidilo pokoj), ale dovolit každému vyjádřit své potřeby. jde tedy o něco jiného, než je výcvik psů

při sledování workshopu jsem si samozřejmě zkoušel plnit úkoly, které Marshall zadával a není to tak lehké, jak si jsem si myslel. jenom třeba najít slova, která nevyjadřují posuzování, ale čisté pozorování jen tak umět nebudu. stejně tak umět naslouchat druhým a poznat či se doptat na jejich pocity a potřeby bude taky vyžadovat dost praxe, aby to bylo přirozené a autentické.

a třeba jsem celý koncept NK pochopil špatně  a uniklo mi to hlavní :-)

nenásilnou komunikaci chci ale poznat víc. pořád jsem unešenej z myšlenky, že se takto děti naučí komunikovat od malička namísto přebírání vzorů, které slyší od nás. sami přece víme, že naší „běžnou“ komunikací si zaděláváme na nedorozumění, tak proč ji nezměníme?

kdyby vás to taky zajímalo, napište mi prosím, domluvím s Janou a Marianou celodenní workshop, ať se naučíme něco smysluplného.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.