inspirován experimentem sugata mitry, jak děti učí sami sebe (dal do díry ve zdi kdesi v indické vesnici počítač a sledoval, jak se s ním učily děti sami pracovat) jsem se před časem rozhodl seznámit své děti (3,5 a 2 roky) s počítačem. přesněji řečeno s notebookem.

jednoho nedělního rána jsem jim tedy položil notebook na jejich stolek, kde si obvykle kreslí, nastavil online pexeso (které eliška miluje a viděla ho i elektronicky u naší kamarádky na iphonu – znala tedy principy hry) a položil vedle myš. potom si vzal knížku a na druhé straně místnosti si „četl“.

eliška to začala dirigovat, sedla si k notebooku, jak to dělá táta. miki stál vedle a pozoroval. prvních několik minut strávily s myší. různě se jim na stole otáčela a tak kurzor nekopíroval cestu myši po stole. po čase se naučily naštelovat myš tak, aby kurzor stál na obrázku pexesa – ne vždy na tom, co původně chtěly :-)

brzy zjistily, že jen jedno tlačítko otáčí obrázky. to druhé je značně problematické, protože po jeho zmáčknutí se objevuje „něco“ co nechtějí (menu pravého tlačítka). dlouho nevěděly co s ním, ale když klikly jinam, zase to zmizelo. hra tedy mohla začít.

občas jim ještě zkomplikovalo nechtěné označování bloků textu, ale rychlost ovládání se zvyšovala a držení myši také přestávalo být tak legrační.

do hodiny dohrály první pexeso :-)

s dalšími jsem jim už trochu pomáhal, protože neumí číst, ale během dne (a vlastně dodnes) přicházejí náhodné objevy typu zmenšování a zavírání oken, náhledů na ostatní otevřené programy nebo přepínání mezi záložkami.

k pexesu se přidaly další edukativní hry (doporučuji kombinaci pexesa a poznávaček na deti.onesoft.cz), prohlížení fotek ze školky a na facebooku atd. nekopírujeme sugata mitru doslova, ale když dítka, resp. eliška, narazí na problém, ukážu ji jen to, jak se řeší, snažím se moc nevysvětlovat a neukazovat další možnosti řešení (i když mi to v hlavě naskakuje automaticky). hned to převypráví mikimu, aby taky věděl :-) a obvykle se znovu neptá. taky se chodí dívat, co kdo na počítači dělá, co mačká a co to dělá. pozorování je u dětí obrovskou základnou veškerého učení se, ale myslím, že i tím převypravováním mikimu se eliška učí.

nyní se těším, až bude počítač víc zajímat právě mikiho (a jednou i štěpánka) a jak jim nebudeme nic ukazovat a říkat, ale budeme sledovat, jak je to učí eliška. určitě se ještě něco přiučíme sami…