tomáš baťa / škola a rodina

další moje vzpomínka na tomáše baťu. tentokrát z jiného úhlu pohledu na rodinné vzdělávání než, který nás asi běžně napadne. nicméně vzhledem k tomu, jaký praktik se zaměřením na efektivnost tomáš baťa byl, není se ani moc co divit, jakým způsobem chce propojit školu a rodinu. a jakým směrem chce usměrnit vzdělávání dětí.

při čtení řádků níže se klidně nechte inspirovat. přemýšlejte, jak by šly tyto myšlenky aplikovat přímo u Vás, v dnešním školství, domácím vzdělávání a podobně. učitelé dějepisu nejednou tvrdí, že historii studujeme právě proto, abychom se z ní mohli učit. v tomto případě bych to podepsal…

******************************************************

Vyučování má vycházeti z toho způsobu života, v jakém žáci žijí doma, a směřovati k tomu, aby tento život zlepšilo. Viděl jsem v jedné naší venkovské škole, jak se děti učí počítat kubický obsah kuželu.

Požádal jsem učitele o dovolení, jdu k prvnímu chlapci a ptám se ho: „Co jsi měl včera k večeři?” – „Brambory a zelí,” povídá. – „A ty?” ptám se souseda. – „Brambory a zelí!” Z celé třídy snad dvě nebo tři děti nejedly po celý týden nic jiného než brambory a zelí. Bylo to v kraji, kde se lidé živili dřevařstvím, lámáním kamene a pasením dobytka. Ani jeden z hospodářů neuměl vypočítat kubický obsah hromádky štěrku nebo dřeva a byli při vypočítávání své mzdy odkázáni úplně na počty hajného nebo speditéra, který jim odebíral kámen.

Ani jediná hospodyně neznala percentuelní obsah tuků v mléce a nevěděla, kolik jí která koza či kráva nadojí. Jaké požehnání by bylo přišlo do této obce, kdyby se děti naučily vypočítávat denně otci a matce čísla, na kterých spočívalo jejich živobytí. Jsem přesvědčen, že by děti těchto dětí měly už určitě lepší večeři nežli zemáky a zelí.

Jindy:

„Všiml jste si, v jakém pořádku, vlastně nepořádku, mají lidé svoje vlastní domácí účetnictví? Jestliže hledá takový otec nebo matka stvrzenku nebo zaplacený účet, přehází docela určitě všechny postele, šatníky a zásuvky a obyčejně najde všechno, jen ne to, co hledá. Potom platí účty třeba dvakrát, Všiml jste si, v jakém ubohém stavu mají lidé svoje daňové přihlášky, platy a účty? Nikdo tomu nerozumí a nikdo neví, jak na tom s berním úřadem je. Viděl jste už nějakou rodinu, která by měla soupis svého majetku, ročně vedený? Říká se, že naši lidé jsou chudáci, že nám chybí zámožnost. Cožpak zámožnost a blahobyt přicházejí jen tak – náhodou, bez myšlení a bez práce?

Představte si, co by tu mohla udělat škola! Děti se učí účetnictví, počtům, účtují a počítají transporty z Hamburku do Ameriky a co já vím co. Žádný k tomu nemá osobního vztahu. Kdyby takový desetiletý chlapec přišel za tatínkem a mohl mu říci: Právě se ve škole učíme, jak dělat domácí účty. Já ti budu dělat účty pro celý dům a uděláme si spolu smlouvu, že mi za to dáš tolik a tolik. To by toho najednou věděla celá rodina o svém živobytí. To by se stávali hospodáři z otce i syna, z matky i dcery. A škola by měla pořád co počítat, protože život nestojí.

K čemu vám pomůže znalost vyšší matematiky, když máte pořád prázdné kapsy?”

A konečně třetí vzpomínka:

„Rozdělte školní zahrady mezi tolik dětí, kolik jich má škola. Dejte každému dítěti kousek půdy, třeba metr nebo půl metru, a řekněte, že za ni odpovídá, že co si na ní vypěstuje, je jeho. Nechte je, ať si samo prodá na trhu, co mu urostlo, ať si napíše příjem i vydání, jaké mělo se svým kouskem půdy.

Poraďte mu, jak má hospodařit, co má vyzkoušet a jak si vyzkoušené zapisovat. Žádné dítě není tak neschopné, aby se tímto způsobem nenaučilo poznati cestu a způsob, jak si vydobýt lepší živobytí.”

Žádal si Tomáš Baťa takové školy z důvodů materialistických?

Ani zdaleka ne! Žádal si jí proto, poněvadž jako hospodář, který nahlédl do existenčních základů desetitisíců lidí, poznal jejich chatrnost a viděl, jak pro tuto chatrnost zmítají se lidé jako listí ve větru. Viděl, že bez pevných základů hospodářských nejsou schopni tvořivé práce, že člověk, který žije ze dne na den, nemá dost pevnosti, aby vydržel nárazy, jež na něho nutně vloží život, ale že se zejména nikdy neodváží podnikati. Viděl, že z rodiny tak chatrných základů nevyroste nic silného. Znal jenom jednu cestu k zlepšení lidské společnosti: zlepšit člověka. To mělo začínat u dítěte a ve škole.

zdroj: http://tomasbata.com/

******************************************************

 tak co? úsměvné? na jednu stranu určitě, ale to je jen povrch, který je dán dobou, ve které baťa žil. ale co to jádro příběhu a myšlenky? co by se děti mohly ve škole učit dnes, aby to mělo přínos pro rodinu?

rozhodně bych se podepsal pod domácí účetnictví. baťovy důvody jsou platné i dnes. kolik rodin dnes ví za co a kolik utrácí? a co kdybychom dětem dovolili nám s tím pomoci? věřím, že bychom zabili hned čtyři mouchy najednou:
– děti by se naučily něco smysluplného na praktických příkladech
– my bychom získávali pravidelně cenná data o domácím hospodaření
– mohli bychom dostat jasný impuls, kde nás tlačí bota a efektivněji hledat řešení
– děti by včas poznali něco o úsporách a životě na úvěr – tato lekce by byla cenná pro celou společnost

co dalšího praktického by pomohlo rodičům, rodině a děti se mohly učit ve školách? co třeba
– příprava dovolených (u nás i v zahraničí) s následným „reportem o cestě“?
– příprava zdravého jídelníčku, třeba včetně nákupu a pomoci v kuchyni? možná jeden k nejkomplexnějších předmětů…
– zahradničení a péče o pokojové květiny + geologie vlastní zahrady?
– historie vlastní rodiny a obce, rodokmeny a historické souvislosti?
– zmapování chemie doma? kolik chemických prvků doma najdeme a v jakém složení? a co to znamená?

co napadá Vás?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.