uznávám baťu. jeho myšlenky jsou nadčasové a jsem přesvědčen, že je to tím, že se zajímal (a to do hloubky) a spoustu rozličných oborů. jen tak si dokázal poskládat „big picture“ a ten ve spojení s jeho přesvědčením, že základním prvkem a smyslem života je služba, dává víc než zdravé podhoubí pro všechny jeho myšlenky a úvahy. jako by si vytvořil (nebo se napojil na) znalostní základnu, která každou jeho vzletnou myšlenku kotví a ta tak nejenom vzbuzuje nadšení, ale hlavně je smysluplná.

baťa se tak nemohl vyhnout otázce vzdělávání, škol a výchovy (zejména mladých mužů). několik jeho myšlenek zde chci v průběhu času zmínit, okomentovat a hlavně nechat působit na čtenáře. prvním kouskem jsou vybrané úvahy na téma „smysl vyučování“.

******************************************************

Z výročních zpráv Masarykovy pokusné školy ve Zlíně.

R. 1930. I.

CHCEME-LI VYKONATI V ŽIVOTĚ VELIKOU PRÁCI, musíme hledati cesty, jak vybudovati velikého člověka. Malý člověk – malá práce, velký člověk – velká práce.

My, ve Zlíně, chceme vykonati velikou práci nejen pro sebe, ale pro celý svět. Celý svět pracuje pro nás, a my jsme povinni pracovati pro celý svět. Nikdo z nás nevynalezl elektrický motor, a přece elektrický motor zvyšuje blahobyt nás všech. Využíváme práce jiných, možná člověka na druhé straně zeměkoule, a jsme povinni, ne-li přímo, tedy aspoň se mu odměniti tím, že pracujeme pro jiné lidi.

Z malých lidí veliké lze vybudovati jen výchovou. Čím je člověk mladší, tím je výchova snazší. Chceme učiti naše děti tak dokonale, aby ony mohly býti nejen našimi žáky, ale i našimi učiteli. Není to konečně nic nového. Pamatuji se, že já jako hoch jsem učil svého otce psáti latinkou, protože on se naučil ve škole psáti pouze švabachem.

Přeji si získati každý den sám nějakých vědomostí, kterým se ve škole učí můj syn. Takto vlastně budujeme školy nejen pro svoje děti, nýbrž školy, ze kterých sami čerpáme vědomosti, kterými bychom svůj život zlepšili, zkrášlili, zpříjemnili.

Každý krejcar, který vydáme na účelné vybudování školy, se nám mnohokráte v životě vrátí, a to nejen na nevypočitatelných požitcích mravních, ale i na zvýšeném blahobytu, kterého dosáhneme.

VYPOČETL JSEM NAŠIM LESNÍKŮM, že žádný člověk není s to vykonati fysické práce více než za 3 Kč denně, když ji srovnáme s výkonem elektrárny, kdežto míra výkonů duševních je nekonečná, neboť jediný člověk může vykonati duševní práce třeba za miliony. Vysoké mzdy lze dosáhnouti jedině lidskou inteligencí. Zvýšiti tyto hodnoty v sobě znamená rozmnožiti prameny svých příjmů, zvýšiti svoji schopnost zaslouženého výdělku a tím přispívati nejvyšší měrou ke zvýšení všeobecného blahobytu.

R. 1931. II.

KAŽDÝ ČLOVĚK má síly a schopnosti, aby mohl konati nějakou samostatnou a užitečnou práci. Někdo jich má více, jiný méně. Každý však je musí v sobě probouzeti a cvičiti, chce-li v životě vykonati veliké a všem lidem prospěšné činy. Tyto síly a schopnosti k činům je třeba cvičiti už od útlého mládí.

Silnou stránkou mé osobnosti jest moje výchova. Měl jsem otce, který kladl důraz na samostatnost a nezávislost, a měl jsem i takového učitele.

JE POVINNOSTÍ OTCE vynaložiti vše, aby ve svém synu vypěstoval tyto mravní hodnoty, i kdyby tím ztrácel velké sumy na svém okamžitém výdělku nebo na výsledcích své práce. Naučí-li otec svého šestiletého syna, aby si dovedl poctivě a rozumně vydělat 2 koruny, má to větší cenu, než kdyby sám vydělal 200 korun. Jenom tehdy, když dosáhneme, aby si už mladí lidé dovedli vydělat a správně obhospodařovat vlastní peníze, vychováme v nich hodnoty, které povedou k nezávislosti hospodářské a tím také ke svobodě občanské a politické.

R. 1932. III.

Když jsem chodil do školy, měl jsem stálé konflikty se svým učitelem i se svým otcem. Pořád jsem se jich ptal, proč se mám učit, do čeho mě nutili.

VŠE, ČEMU SE LIDÉ UČÍ, MÁ MÍTI NĚJAKÝ CÍL, má k něčemu sloužiti. Učení musí sestoupiti z nadhvězdných prostor mezi lidi. Je třeba mluviti a učiti o práci, která se koná v okolí žáka.

V počtech, účetnictví by si žáci měli vzíti účetní oddělení nějakého podniku a počítati se skutečnými a živými ciframi.
Přírodopisu by se mělo učiti na poli, v zahradě, v lese. A nemělo by se mluviti jen o stromečku, ale také o jeho výnosnosti.
Zeměpis nechť probírají žáci s hlediska určitého oboru, ale zejména s hlediska svého kraje. Nechť vycházejí z vědomí, že každý kraj na světě může posloužiti jim a oni prací mohou posloužiti celému světu.
Dějepis je třeba aplikovati na přítomnou dobu a využiti minulých událostí k poučení pro dnešek.

Hleďme vymýtit ze školy všechny negace! Nevykládejme dvě hodiny o tom, že se habrové dřevo ve stavitelství k ničemu nehodí! Mluvme o věcech positivně!

zdroj: http://tomasbata.com/

******************************************************

tak co, co Vás při čtení a po něm napadá?

víte, nemyslím si, že je třeba někoho kopírovat a přejímat jeho názory či myšlenky. myslím si, že je ale nezbytné o tématech přemýšlet a najít si VLASTNÍ odpovědi. a úvahy jako tyto, mohou inspirovat. tím, že souhlasíte, nesouhlasíte nebo si vybíráte jenom něco, tím přemýšlíte. tím si děláte názor.

často vidím, že jsou děti posílány do školek a do škol bez úvahy na téma smyslu vzdělávání. nepřemýšlí nad tím rodič ani dítě. stejně tak vidím ve firmách, jak jsou lidi posíláni na školení a programy bez jakéhokoliv zamyšlení nad smyslem, jak u zaměstnavatele, tak u zaměstnance. a ve finále i my sami se občas nadchneme pro to, či ono ovšem ne vždy jsem si před tím prošli cvičeníčkem na téma smyslu vzdělávání.

chtěl bych tedy tímto příspěvkem podnítit Vaši zvědavost a třeba i pomoci nasměrovat kroky týkající se vzdělávání, Vás či Vašich dětí

   – proč se chcete vzdělávat? proč chcete vzdělávat Vaše dítě? jaký to má cíl?

   – jak má vypadat proces vzdělávání, aby měl smysl? jak vypadá běžný „školní“ den? jak konkrétně?

   – co Vám osobně funguje lépe a co hůře? co funguje u Vašeho dítěte?

   – co pro to děláte? co proto můžete dnes udělat?

   – jaký je VÁŠ smysl vyučování?