rozhovor s eliškou

naše dcera eliška (4,5) dnes šla do školky po prázdninách. vůbec se jí nechtělo, zvlášť když miki (3) se k ní přidá až v pondělí a dnes byl doma. eliška byla ráno celkem odhodlaná, ale ve školkové chodbě se to zlomilo a chtěla domů, jít do třídy ani nápad. a spát tam po obědě… už vůbec ne. nutno říci, že eliška do školek chodí už v podstatě dva roky a střídá období, kdy se jí tam nechce a naopak, kdy tam chce být první a odcházet poslední.

zítra je v plánu, aby tam byla opět celý den, tak jsem se rozhodl, že si o tom popovídáme. vzali jsme psa na procházku a cestou, co nejméně násilně, se k tématu školky několikrát vrátili a hledali cesty, jak na to. chtěl sem, aby tam eliška chtěla jít na celej den, ale taky jsem nechtěl donucovat nebo příliš „uplácet“. tady je to nejpodstatnější z našeho rozhovoru:

já: „… a co zítra?“
eliška: „to nechci do školky“
já: „a co bys chtěla?“
eliška: „být doma“
já: „a co by pomohlo tomu, aby se Ti do školky chtělo?“
eliška: „být doma“ (celkem odhodlaně a jistě)
já: „jasně, a co ještě?“
eliška: „nevím“
já: „a kdybys věděla?“
(eliška odbíhá za psem)

po chvíli se k tomu vracím…
„už víš, co by mohlo pomoc chtít jít do školky?“
„no, kdybych šla po obědě domů“
„to je dobrej nápad, co ještě? zkusíme vymyslet co nejvíc nápadů, ať si pak můžeme vybrat…“
„třeba, kdybych měla zabalenej bonbón – jenom jeden – a po spaní si ho rozbalila“
„dobrý, už máme dvě možnosti, co ještě?“
„třeba bych si mohla vzít nějakou hračku, co sem tam ještě neměla“
„a jakou třeba?“
„mrkev nebo panenku“
„tak to máme už čtyři možnosti, třeba nás napadnou další“
(ticho)

po chvíli se eliška k tématu sama vrací
„já chci jít po obědě“
„a bonbón?“ (zkouším nadějnou možnost z předešlé konverzace)
„ten nechci“
„no, tak to zkusíme říct mámě jestli bude mít čas Tě po obědě vyzvednout, jo?“

nechci vzdát myšlenku, že by tam eliška spala a nabízím po čase víc uplácecí variantu
„eliško, napadá mě, že kdybys tam spala, mohli bychom se večer cestou za babičkou a dědou zastavit na benzínce a vybrala by sis nějakou malou věc pro sebe a pro mikiho, jako speciální odměnu, že jsi ve školce spala, i když byl miki doma“
„no, ale já chci po obědě“
„dobrá, tak se doma zeptáme mamky, jestli Tě vyzvedne, jo?“

po pár minutách eliška diskusi uzavírá
„když mamka nebude mít čas, tak já tam budu spát a vezmu si mrkev a zabalenej bonbón“

na chvíli sem se s otevřenou pusou musel zastavit…

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.