vratislav hlásek

„právě jsem měl oběd s člověkem, kterého musíš poznat“ .  tohle mi volal honza (můj kamarád) jednoho pátečního odpoledne.  důvodem jeho (a brzy i mého) nadšení bylo to, že pan vratislav hlásek se dlouhodobě věnuje výchově dětí a celkem jeho rukama prošlo už 13 (!) dětí, z toho 11 formou rané pěstounské péče. tvrdí, že jeho děti třeba vůbec nebrečí a už toto mi říkalo, že tohle setkání bude zajímavé.

a protože se pan hlásek nabídl, že se o své zkušenosti a hlavně svoji filozofii v přístupu k dětem podělí s více lidmi, bude-li zájem, uspořádal jsem během následujících dvou týdnů dvě tříhodinová setkání cca pro 15 lidí, vesměs kamarádů, které jsem oslovil a u kterých tuším, že jim otázka výchovy a vzdělávání dětí není lhostejná.  setkání se nesla pod heslem: jak to udělat, aby dítě jednou s radostí převzalo zodpovědnost za svůj život. bylo to uchopeno jako jakási ochutnávka a tématická všehochuť, na kterou kdo bude chtít může navázat. ať již formou dalších organizovaných setkání nebo formou individuální cesty. každý máme svoji.

původně jsem chtěl sepsat, co jsem si z přednášek (aktivně jsem se zúčastnil obou) odnesl, ale do jednoho blogu by se to určitě nevešlo. pokud totiž šlo o ochutnávku, potom jsme se nechutně přecpal. i když si myslím, že mám jakési povědomí o přístupu k životu a výchově dětí, bylo toto setkání velkým otvírákem myšlenek a podnětů. přesně to, co mám rád. myšlenky, nad kterými je třeba ještě dlouho přemýšlet a nějak se k nim postavit. myšlenky, které prostě nemůžu jen tak nechat být, míří totiž přesně.

rozhodl jsem se, že je jednotlivým bodů budu věnovat v budoucích příspěvcích, ale nějaké svoje shrnutí si dovolím i na tomto místě. půjde spíše o výčet myšlenek a otázek, které zaujaly mě. ostatní si určitě odnesli i jiné postřehy, což je v pořádku. tohle je hodně individuální téma pro každého z nás, resp. pro každý pár.

co mě osobně tedy oslovilo nejvíc a nad čím musím přemýšlet?

  • v posledních letech se silně rozevírají nůžky mezi fyziologickým nastavením našeho těla (miliony let vývoje) a kulturní představou jak máme žít. jaká pravidla má dítě v sobě když se narodí, fyziologická nebo kulturní? rozumíme tomu?
  • dítě se učí neustále. nic jiného v podstatě nedělá. od koho se asi učí nejvíc? můžeme dětem předat něco, co sami nežijeme?
  • pokud jsme se sami nenaučili žít v systému (stres, strach, …), jak to chceme naučit své děti???
  • děti nezlobí. to my se zlobíme na ně. nebo se pletu?
  • svoboda a zodpovědnost jsou synonyma. jedno bez druhého nemá význam. jak to aplikujeme ve výchově?
  • dá se svoboda naučit poslušností?
  • co říkáme dítěti o komunikaci s námi, když ho necháme dvě noci vyplakat? můžeme být pyšní na to, jak máme hodné dítě a jak krásně spinká?
  • na splození dítěte jsou třeba dva, na výchovu celá vesnice (africké přísloví)
  • co znamená častá věta umírajících: „všechno je jinak“?
  • existuje jediná univerzální rada na výchovu dětí -> naslouchat dítěti a snažit se chápat, co to v jeho světě znamená…
  • dítě je naprostý profesionál v tom být dítě. co rodič? je to profesionál nebo amatér? chová se dle toho?
  • když jsou nesmyslné podmínky, těžko hledat smysluplné řešení. kudy tedy vede cesta?
  • co od nás naše děti vlastně potřebují?
  • když dítě nechce, nemám šanci. jak to udělat, aby chtělo?
  • zkušenost je past, pokud ji bereme za bernou minci…
  • to, co můžu pro děti začít dělat, je pracovat na sobě!
  • šťastné dítě dělají šťastní rodiče. zodpovědné dítě zodpovědní rodiče…

tolik jen pár myšlenek, co se mi od té doby honí hlavou. jak to působí na vás? vidíte v tom smysl nebo je to zmatek?

pro mě je tam spousta podnětů ke zpracování a jsem vděčný za tuhle ochutnávkovou přednášku. s panem hláskem nyní uvažujeme, jak na to navázat. napadají nás „rodičovské skupiny“, „mentoringové rodiny“, „komunitní aktivity“, ale taky další přednášky tohoto typu. pokud by třeba vás úvodní ochutnávková přednáška zajímala, písněte mi (email či webový kontaktní formulář) a domluvíme další termín.

3 komentáře u „vratislav hlásek

  1. Dobry vecer,

    jsem maca dvouletyho chlapecka…. je to neskutecny sidlo, akcnak a ditko, ktery miluje vsechno nove a nikdy se nenudi, coz znamena, ze se nenudim (a taky se nezastavim :)) ani ja…. Kamoska mi poslala odkaz na FB na seminar pana Hlasky pristi stredu. Chystala jsem se tam jeste nez jsem si precetla Vase komenty / uvahy, ktere jste si odnesl z prednasek…. a musim rict, ze po precteni Vaseho clanku a otazkach, nad kterymi diky panu Hlaskovi premyslite, se na workshop tesim jeste vic…. rada otazek zminenych Vami se mi posledni dobou taky honi hlavou…. :)
    Neustale me bavi, jak si do zivota pritahujeme lidi a situace, ktere koresponduji s nasim soucasnym rozpolozenim…. myslim, ze jsme magnety a pritahujeme kupodivu stejne poly a ne protipoly ….

    Jedna vec, nad kterou ted taky premyslim, je, ze je stale trochu „divny“, kdyz se nekdo zajima nebo vzdelava v oblasti rodicovstvi…. mam okolo sebe spoustu kamaradu, kteri se divaji posmesne na to, kdyz si ctu knizku o detske vychove, nebo podobne tematice… Vzdyt prece nasi rodice to zvladli i bez prirucek :) Je pro me zajimavy videt, jak se rada rodicu brani zjistit zkusenost jinych rodicu a priznat si, ze by jim treba jina zkusenost mohla v necem pomoct…. cim to je?

    Omlouvam se za asi trochu divny komentar…. ale tak nejak jste si o to svym peknym textem rekl :)

    Mejte se fajn,
    Monika

    1. zdravím Vás,

      pokud máte chuť hledat Vaše vlastní cesty a nečekáte univerzální „to-do a to-do-not checklisty“ co dělat, aby Vám to (nejen) s Vaším šídlem fungovalo, budete se seminářem spokojena. o tom jsem přesvědčen.

      jinak mi nepřijde „divný“ přemýšlet nad věcmi v oblasti rodičovství. naopak mi to přijde jako nutné. když chceme být v něčem co nejlepší, přijde mi logické se v dané oblasti vzdělávat a učit se. když chci být dobrý ve sportu, nikomu nepřijde divné, že čtu o tréninku a chodím trénovat. když chci být dobrý v biologii, nikomu nepřijde divné, že čtu specializované knížky a trávím čas v laboratoři se stejně zapálenými kolegy. proč tedy, když chci být dobrý rodič by mělo být někomu divné, že o tom čtu nebo se potkávám se stejně zapálenými lidmi…?

      osobně vidím příčinu někde jinde. rodiče jsme téměř všichni a tím, že se o téma zajímáte, zároveň říkáte ostatním, že děláte pro to „být dobrý rodič“ víc, než dělají ostatní a ti se tak mohou cítit trochu „divně“. nevědomě tak říkáme „nejsi tak dobrý rodič jako já“, což samozřejmě nemyslíme vážně, ale druhý to tak může cítit. a tím pádem se podvědomě také brání, protože je to útok na jeho nejcitlivější místo. proto se potom dívají posměšně… ve skutečnosti by si možná přáli tam jít s Vámi, ale ego jim to nedovolí přiznat (a přiznat tím, že sami neví vše).

      naštěstí můžeme mít víc kamarádů a rozlišovat ty, kteří nás podporují v našich zájmech a ty, kteří nás od nich zrazují a dle toho se zařídit.

      1. Tak musim jeste doplnit, ze seminar byl vazne inspirativni…. nad radou otazek se mi rozsvitilo a cela rada novych se objevila :)
        Jednim slovem SUPER….. ted jeste zajistit, aby se to nase sidlo nikde neprizabilo, jak lita a zkouma vsude mozne ;)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *