„právě jsem měl oběd s člověkem, kterého musíš poznat“ .  tohle mi volal honza (můj kamarád) jednoho pátečního odpoledne.  důvodem jeho (a brzy i mého) nadšení bylo to, že pan vratislav hlásek se dlouhodobě věnuje výchově dětí a celkem jeho rukama prošlo už 13 (!) dětí, z toho 11 formou rané pěstounské péče. tvrdí, že jeho děti třeba vůbec nebrečí a už toto mi říkalo, že tohle setkání bude zajímavé.

a protože se pan hlásek nabídl, že se o své zkušenosti a hlavně svoji filozofii v přístupu k dětem podělí s více lidmi, bude-li zájem, uspořádal jsem během následujících dvou týdnů dvě tříhodinová setkání cca pro 15 lidí, vesměs kamarádů, které jsem oslovil a u kterých tuším, že jim otázka výchovy a vzdělávání dětí není lhostejná.  setkání se nesla pod heslem: jak to udělat, aby dítě jednou s radostí převzalo zodpovědnost za svůj život. bylo to uchopeno jako jakási ochutnávka a tématická všehochuť, na kterou kdo bude chtít může navázat. ať již formou dalších organizovaných setkání nebo formou individuální cesty. každý máme svoji.

původně jsem chtěl sepsat, co jsem si z přednášek (aktivně jsem se zúčastnil obou) odnesl, ale do jednoho blogu by se to určitě nevešlo. pokud totiž šlo o ochutnávku, potom jsme se nechutně přecpal. i když si myslím, že mám jakési povědomí o přístupu k životu a výchově dětí, bylo toto setkání velkým otvírákem myšlenek a podnětů. přesně to, co mám rád. myšlenky, nad kterými je třeba ještě dlouho přemýšlet a nějak se k nim postavit. myšlenky, které prostě nemůžu jen tak nechat být, míří totiž přesně.

rozhodl jsem se, že je jednotlivým bodů budu věnovat v budoucích příspěvcích, ale nějaké svoje shrnutí si dovolím i na tomto místě. půjde spíše o výčet myšlenek a otázek, které zaujaly mě. ostatní si určitě odnesli i jiné postřehy, což je v pořádku. tohle je hodně individuální téma pro každého z nás, resp. pro každý pár.

co mě osobně tedy oslovilo nejvíc a nad čím musím přemýšlet?

• v posledních letech se silně rozevírají nůžky mezi fyziologickým nastavením našeho těla (miliony let vývoje) a kulturní představou jak máme žít. jaká pravidla má dítě v sobě když se narodí, fyziologická nebo kulturní? rozumíme tomu?
• dítě se učí neustále. nic jiného v podstatě nedělá. od koho se asi učí nejvíc? můžeme dětem předat něco, co sami nežijeme?
• pokud jsme se sami nenaučili žít v systému (stres, strach, …), jak to chceme naučit své děti???
• děti nezlobí. to my se zlobíme na ně. nebo se pletu?
• svoboda a zodpovědnost jsou synonyma. jedno bez druhého nemá význam. jak to aplikujeme ve výchově?
• dá se svoboda naučit poslušností?
• co říkáme dítěti o komunikaci s námi, když ho necháme dvě noci vyplakat? můžeme být pyšní na to, jak máme hodné dítě a jak krásně spinká?
• na splození dítěte jsou třeba dva, na výchovu celá vesnice (africké přísloví)
• co znamená častá věta umírajících: „všechno je jinak“?
• existuje jediná univerzální rada na výchovu dětí -> naslouchat dítěti a snažit se chápat, co to v jeho světě znamená…
• dítě je naprostý profesionál v tom být dítě. co rodič? je to profesionál nebo amatér? chová se dle toho?
• když jsou nesmyslné podmínky, těžko hledat smysluplné řešení. kudy tedy vede cesta?
• co od nás naše děti vlastně potřebují?
• když dítě nechce, nemám šanci. jak to udělat, aby chtělo?
• zkušenost je past, pokud ji bereme za bernou minci…
• to, co můžu pro děti začít dělat, je pracovat na sobě!
• šťastné dítě dělají šťastní rodiče. zodpovědné dítě zodpovědní rodiče…

tolik jen pár myšlenek, co se mi od té doby honí hlavou. jak to působí na vás? vidíte v tom smysl nebo je to zmatek?

pro mě je tam spousta podnětů ke zpracování a jsem vděčný za tuhle ochutnávkovou přednášku. s panem hláskem nyní uvažujeme, jak na to navázat. napadají nás „rodičovské skupiny“, „mentoringové rodiny“, „komunitní aktivity“, ale taky další přednášky tohoto typu. pokud by třeba vás úvodní ochutnávková přednáška zajímala, písněte mi (email či webový kontaktní formulář) a domluvíme další termín.