chce být dítě slyšeno nebo pochopeno?

na jednom z workshopů nenásilné komunikace mi docvakla dost zajímavá věc. alespoň pro mě to byl slušný objev. určitě se týká i dospělých, ale mě upoutala zejména z pohledu dětí. co myslíte, chce dítě být slyšeno nebo chce, aby bylo pochopeno?

na zmíněném dvoudenním workshopu mě tahle otázka zasáhla a odpověď na ni mi přijde jako klíč ke komunikaci s dětmi. a komunikace je branou k výchově i vzdělávání. má pro mě tedy zásadní význam. tak jak to tedy je?

je mezi těmi pojmy rozdíl? jak to máte Vy sami? chcete být slyšeni nebo pochopeni?

já chci oboje. ale ne najednou. záleží na situaci.
–   když pracuje mé ego a chci být důležitý, chci být hlavně slyšen. je mi už trochu jedno, jestli budu pochopen, ale je pro mě (mé ego) důležité, aby ostatní věděli, že jsem, že mám názor, že si něco myslím. chci, aby vzali na vědomí moji osobu a téma samotné je trochu podružné.
–   když je ale můj zájem na druhém člověku nebo na nějaké situaci (tedy ne na mě samotném), chci, aby druhý pochopil co říkám, aby rozuměl, co mu vysvětluji. rozuměl tomu a mohl si z toho něco vzít. typicky vysvětlování něčeho dětem, řešení pracovních témat nebo jakákoliv nezištná pomoc.

a teď z opačného pohledu. jak to mám, když mluví druhý? co vnímám u sebe?
   –   když máme oba to štěstí (a na koučovacích trénincích jsme to hooodně drilovali) a podaří se mi naslouchat a pouze naslouchat, jsem tu pro druhého. dávám mu zážitek toho, že je důležitý, že uznávám jeho osobnost a že je mi ctí. přesně to, co chci od druhého já, když chci být slyšen.
   –   když se ale snažím pochopit, co mi druhý říká, jasně cítím, že jde o mě. já chci mít jasno a já potřebuju rozumět tomu, co mi říká a ptám se tak dlouho než to pochopím. občas je to samozřejmě potřeba ale je důležité si uvědomovat co se to právě děje.

no a co asi tak může chtít dítě? jde mu o něj nebo o nás? chce být slyšeno nebo pochopeno?

jsem přesvědčen, že dítě (a nyní mluvím zejména o mladších dětech) chce být v podstatě jenom slyšeno. to jestli ho pochopíme nebo ne, už mu je celkem jedno. ono tu není pro nás. a dokonce ho mohou naše otázky na pochopení situace rozčarovat. pozorujte to u svých dětí. vyptávejte se chvíli na detaily, abyste lépe pochopili a sledujte energii dítěte. moje zkušenost je, že energie jde rychle dolů a někdy dokonce téma dítko ihned opustí. na druhou stranu, když do toho zbytečně nezasahuju a jsem jen přítomen, energii přímo cítím. neuvěřitelný rozdíl.

tím, jak dítě roste (to ještě nemám praxí až tak ověřeno, takže spíš uvažuji nahlas) se u něj začíná projevovat i zájem o druhé a růst potřeby být občas i pochopeno. nicméně stále jsem přesvědčen, že převažuje potřeba být slyšen. a tak i když se z něj jednou stane dospělák, má to pořád stejně. najednou zjistíme, že dospěláci jsou stále děti. chceme být hlavně slyšeni, že? nebo ne?

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.