včera jsem měl v práci zajímavou schůzku. spíš rozhovor se svým podřízeným. bavili jsme se na téma jeho motivace v práci, protože se poslední dobou necítí naplněn a do práce začíná chodit víc kvůli penězům, než kvůli sobě, ideálům a chuti „něco“ měnit, „něco“ posouvat, „něco“ vytvářet a na „něčem“ pracovat.

v týmu chci mít lidi, kteří jsou vnitřně motivovaní a dává jim smysl dělat to, co dělají. lidi, kteří vědí PROČ. a když to tak z nějakého důvodu nemají, nebojíme se téma otevřít a společně hledáme, jak změnit náplň práce, prostředí nebo něco jiného. třeba i firmu, pokud dotyčnému/dotyčné neumím nabídnout to, co potřebují. tyto rozhovory jsou pro mě tedy víc než důležité a věnuji jim dost prostoru.

předem chci říct, že tento typ rozhovoru není jediný, který jsem za poslední měsíce vedl. jak v práci, tak v rámci koučování, kterému se poslední dobou víc a víc věnuji.

o co šlo? hlavně o to, že dotyčný přišel na to, že vůbec neví, co by chtěl v životě dělat. a nejen to. že to vlastně nikdy ani nevěděl. prošel školou, zaměstnáními a pozicemi a dle měřítek naší společnosti by mohl být považován za úspěšného člověka. no jo, ale je i šťastný? nejsem o tom přesvědčen.

mimo cesty jak dál a co s tím, jsme poměrně krátce naťukli i téma, jak to, že v tolika letech neví, co chce dělat? jak to, že to po něm nikdo nikdy nechtěl vědět a co víc, že se o to nezajímal ani on sám? bylo to pro něj velmi překvapivé a snad i objevné. bylo to ale také poměrně smutné.

bohužel vidím příčinu v našich školách a systému vzdělání jakým prošel. konec konců nejen on, ale většina z nás včetně mě. ve škole bylo vše řízeno a dáno. kdy a co se budeme učit. jak má vypadat domácí úkol. jak má vypadat test. jak má vypadat naše vysvědčení. věděli jsme, co se stane, když to bude dle „předpisu“ a věděli jsme také, co se stane, když tomu tak nebude. pro jistotu byly do hry vtaženi i rodiče (důmyslnou formou rodičáků, poznámek a pozvání do ředitelny). nebylo úniku. svět byl nalajnovaný a cílem hry bylo nevybočovat. hnát se se stádem kupředu, vstříc lepším zítřkům. systém nás tedy hnal vpřed jako žene pastevec své ovce. bez zastavení.

doba se ale změnila. již není důvod hnát stáda kupředu. sice tak v odlehlých končinách stále někdo koná, ale je to víc tím, že nic jiného pastevec neumí. dělá tedy jen to, co umí a doufá, že mu to bude stačit. ale co ovce, které již nejsou hnány kupředu? mají čas se zastavit a rozhlédnout. napadají je otázky typu PROČ a KAM? a neznají odpovědi. nikdo je po nich dříve nechtěl a nikdo je nenaučil hledat odpovědi.

a tak se jako dospělí začínáme ptát, hledat odpovědi a vyrovnávat se s rozpaky, které nám přinášejí. občas nás cesta stáda zanesla tak daleko, že zpochybnit cestu, kterou jsme ušli dost bolí. máme hypotéku, trávíme hodiny v práci, která nás nenaplňuje, navštěvujeme večírky, které nás nebaví a kupujeme věci, které bychom měli mít. hodně sníme a jsme frustrováni z reality. upřímnost nás potom stojí hodně sil, nervů a nepochopení okolí. platíme poměrně vysokou cenu za integritu a učení se žití ve svobodě.

čím dřív si odpovědi najdeme, tím méně to bolí a tím dříve jsme šťastní.

co nás to tedy učí?

zejména to, abychom tyto chyby neopakovali u svých dětí. dnes není doba na způsob vzdělávání a výchovy, kterým jsme prošli my sami. dnes je doba učit děti svobodě (pozor, svoboda neznamená volnost) a předávání zodpovědnosti co možná nejdříve. než dospějí, měly by mít možnost vyzkoušet si samostatnost, svobodu. poznat co je baví a co naopak nechtějí. a my je musíme podporovat. to je naše role. být s nimi a nechat je prožít úspěchy i omyly. neochraňovat, ale podporovat!

hledejme tedy prosím školy a přístupy, které kladou důraz na individualitu a podporu dítěte. tím naše děti naučíme jít po JEJICH VLASTNÍ CESTĚ. jejich cesta je pro ně totiž ta jediná správná a jen ony ji dokáží najít. nikdo jiný. ani rodiče, ani učitelé, ani stát, ani pastevec. tím jim nejlépe pomůžeme vyhnout se zásadním otazníkům v době, kdy by už měly vychovávat své vlastní děti.

ptejme se našich dětí PROČ? a neodbývejme je, když se PROČ ptají ony nás. odpovědi jsou totiž cestou ke štěstí a šťastnému životu!