prosba na Vás

nedávno jsem psal o tom, jak jsme měnili školku. cílem příspěvku, stejně jako celého webu je inspirovat ostatní a sdílet zkušenosti. po tomto příspěvku se mi ohlasů dostalo dost a za diskuse jak zde, tak ve facebookových skupinách, jsem rád. v podobné situaci se určitě ocitlo nebo ocitne více rodičů a v přemýšlení jim může pomoc, když vidí, jak to (ne)funguje jinde. a pokud sami ví, co dělat (takovým trochu závidím), určitě nebudou na webech podobný tomuto hledat.

ale mohli by přispívat. a o to chci tímto poprosit…

jeden z komentářů na článek o změně školky byl od paní Marie:
„Souhlasím s paní Tínou. Tolik času mimo rodinu malým dětem neprospívá. Rodina, jak rodiče, sourozenci, babičky, dědové, tetičky strýcové, Ti jim dají tu pravou lásku a to je víc nežli vzdělání, nebo i pohlazení od cizích lidí ve školce.
Vaše psaní na internetu zabere tolik času, který dětem můžete věnovat. Promiňte to je můj názor.“

a tento názor se mi líbí (až na to psaní na internetu :-))

bohužel však ve svém okolí neznám takovou situaci, kde by širší rodina byla tou „výchovnou a vzdělávací institucí“. osobně jsem to viděl třeba v africe, kdy děti vychovávají všechny manželky jednoho muže nebo třebas i celá vesnice a na „moje dítě“, „tvoje dítě“ se moc nehraje. ale protože mi ne všechny africké zvyky, které s tím souvisí přijdou úplně super (a třeba mnohoženství zase nemusí manželka), zůstáváme doma u tradičnějšího pojetí výchovy a vzdělávání. nicméně prvky komunity by tam patřit měly.

rád bych se tedy inspiroval a učil tam kde to funguje a Vás chci tímto poprosit o odkazy, kontakty nebo příběhy na rodiny, které děti vychovávají společně. jak rodiče, tak sourozenci, babičky, dědové, tetičky a strýcové. a následně se budu pídit po zkušenostech a doporučeních. taková výchova zvláště v dnešní době nových trendů a měnící se společnosti mi zatím dává víc otazníků než doporučení. například
– jak se vyrovnat s rozdílnými názory na výchovu (svobodná výchova vs. autoritativní) v této širší rodině?
– jak skloubit stěhování se za prací mladých rodin s usedlejším životem prarodičů?
– jak se vyrovnává rodina s preferencí dětí ohledně ostatních osob (nechceme tuhle babičku)?
– jak je to rozděleno časově, kdo kolik času dětem reálně dává?
– jak se děti učí?
– jak to vypadá při krizových situacích, které zasáhnou celou rodinu (rozvod, smrt, stěhování, …)?

prostě, jak to celé vypadá v praxi. teoretický koncept si umím představit a z tohoto úhlu pohledu asi znám odpovědi na tyto a další otázky, ale jak je to v praxi? zejména v té dlouhodobé zkušenosti. že to funguje krátkodobě vím a máme vyzkoušeno. ale po týdnu, po dvou už to začíná drobně tuhnout a třeba půlroku v tomto režimu si představit neumím… a tuším, že by to bylo „funkční“ ve smyslu „nějak to funguje“, ale ne ke spokojenosti všech. ba co víc, že by to mělo zhoršující se tendenci, co do vztahů a nálad, a to bych nerad.

proto prosím, máte-li k tématu co říci, pište do komentářů níže či přes kontaktní formulář. budu rád za tipy, kontakty, doporučení, příběhy…

předem upřímné díky!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.