jak jsme měnili školku

čekal jsem, že se tématu „jak a kde vzdělávat naše děti“ budeme u nás doma věnovat trochu později, při výběru školy, ale nakonec nás to dostihlo už nyní, kdy máme dvě děti ve školce (elišce bude pět a mikimu jsou tři) a třetí v pořadí, štěpánek, má zatím úplně jiné priority :-)

máme celkem jasno v tom, že klasická základka se svými známkami, trestáním chyb, uni-přístupem snad ke všemu možnému, podceňovanými a tím pádem časem demotivovanými učiteli a na dnešní dobu zastaralým systémem výuky nám, resp. našim dětem vyhovovat nebude. máme kolem výběru typu vzdělávání na úrovni základní školy hodně otazníků a nejistoty, ale rozhodování jsme zatím oddalovali a doufali, že se školkou není co zkazit, že je vlastně jedno, kde si děti „hrají“.

do státní nám elišku ani mikiho napoprvé nevzali a tak první rok chodil každý do nejbližší soukromé školky a byli jsme tak nějak všichni spokojeni. výběr byl učiněn na základě lokality, nějaký peníz to stálo a bylo to vcelku dobré a fajn. vloni byla eliška ve státní a letos v září se k ní přidal miki.

loňský rok byl u elišky co do nadšení ze školky střídavý. do školky většinou ráno nechtěla, aby zase odpoledne tvrdila, že tam chce být jako poslední. čekali jsme, že až tam bude chodit i miki a budou spolu v jedné školce bude to lepší. víme, že státní školka má svá omezení a limity, ale každý sám o sobě nám nepřišel tak zásadní, abychom o změně školky uvažovali. navíc stojí tři stovky měsíčně a to je přece paráda, no ne?

od září to ale probíhalo trochu jinak, než jsme si představovali. eliška dostala novou paní učitelku, na kterou si nehodlala zvyknout a tak školkový styl „ona si zvykne“ jaksi nefungoval. respektive fungoval by, přesně tak, jak funguje v našem státním vzdělávání povětšinou. zlomíme dítě tak, aby dělalo, co chceme. však si zvykne…

tyto každoranní hysterie, kdy se eliška budila se slovy „já nechci do školky“ a pokračovaly scénami na školkové chodbě a třídě pro nás byly impulsem zamyslet se nad tím vším. zamyslet se, co vlastně chceme a proč. co pro to umíme a chceme obětovat. co je vlastně důležité a co není. no a taky nad tím, co s tím uděláme.

zde považuji za důležité zmínit, že nechci, ani nemám za potřebí kritizovat nějakým způsobem konkrétní školku, kam naše děti do minulého týdne chodily. spousta jiných dětí a rodičů jsou s ní spokojeny a plně jim vyhovuje. paní učitelky se snaží seč jim možnosti a limity státních institucí dovolí (i cestu k elišce si nová paní učitelka hledala a nebylo to lehké). stejně tak se trochu bojím, že naše akce „změna školky“ může být vnímána negativně těmi, kteří děti v oné státní školce mají. přeci jenom, při povrchním pohledu by to šlo interpretovat tak, že pro nás není dost dobré to, co pro jiné ano… a tomuto povrchnímu a zjednodušujícímu pohledu chci zabránit. chci jasně říct, že jsme v posledních týdnech dospěli k názoru, že pro naše děti, pro náš konkrétní případ, bude lepší jiná školka a dle toho jsme se zařídili. nic víc, nic míň.

nicméně, předpokládejme třeba, že jsme trochu namyšlení a „obyčejné“ nám nevoní, že nevíme co s penězma a že se za každou cenu musíme něčím vymykat.

když jsme tedy začali uvažovat, že současná školka nemusí být jediným řešením, koukli jsme do širšího okolí (okruh 30ti kilometrů) a vytipovali si školky, co by nás zajímaly.

uvažovali jsme i nad domácím vzděláváním, ale to jsme bohužel zavrhli jako první. i když jsme přesvědčeni o výhodách unschoolingu, nemáme na to prostě koule a bojíme se toho, že bychom selhali. tak to je.

hledali jsme tedy něco jiného, ideálně

  • s respektujícím přístupem k lidské (dětské) individualitě (eliška je výkonově zaměřená a přísná sama k sobě, miki zase naprosto salám-banán, hlavní je být spokojený právě teď),
  • s věkově promíchanými skupinami dětí,
  • školku, co sama chce spolupracovat s rodiči (v té současné jsme například o mikim neslyšeli jedinou informaci vyjma té, že se počůral),
  • školku zaměřenou, nebo alespoň s prvky montessori pedagogiky
  • a tady zadarmo a za rohem :-)

naprostou nutností, bylo, že školku i s dětmi navštívíme, budou moci absolvovat dny na zkoušku a přihlédneme k jejich názoru. pokud bychom našli něco takového, byli jsme připraveni školku změnit.

a tak jsme se vydali po školkách v okolí a ve finále jsme měli tyto možnosti a alternativy

současná školka

jak jsem psal výše, nejde o to, že by byla špatná, jen ne-úplně-vhodná pro nás. nevýhody jsou dány především mantinely státní instituce. výhodou je určitě cena a lokalita – 340 kč/měsíc/dítě, 2 minuty autem.

kaštánek v trubíně

školka, kam děti chodily, než je vzali do státní.  soukromé zařízení s fajn ředitelkou i učitelkami. děti tam byly spokojené, ale pravdou je, že do školky chodí zejména malé děti a třeba s předškoláky moc zkušeností nemají. cena je při plné docházce 7.700 kč/měsíc/dítě, což je už trochu za hranicí toho, co si umíme představit pro ideální poměr cena/výkon. školka je asi 10 minut autem od nás.

kotvička v berouně

děti sem chodily týden o prázdninách a známe majitelku. víme, že dětem dává hodně a tak jsme zvažovali i tuto alternativu. velkým plusem je plavání v ceně (majitelka vlastní i baby club ploutvička, kam i naše děti chodí plavat). lokalita také fajn, autem je školka vzdálené nějakých 15 minut. na druhou stranu, nejsme si úplně jisti se zkušenostmi se staršími dětmi a cena při plné docházce 9.100 kč/měsíc/dítě je na nás už hodně.

lesní školka ZeMě v řevnici

tady se nám moc líbilo. velký favorit zejména díky vyznávaným hodnotám, prostředí a pohybu. o návštěvě školky jsem psal nedávno a tak doplním, že je od nás dostupná nějakých 20 minut autem nebo vlakem, a že stojí 5.700 kč/měsíc/dítě při docházce čtyř dní v týdnu. velmi jsme ji zvažovali, ale přijde nám vhodnější pro ne-každodenní docházku.

školy hlásek v hlásné třebáni

tohle nás dostalo. po návštěvě této školky jsme měli jasno. možná jde jen o nějaké počáteční nadšení, nicméně nás přesvědčilo zejména následující (to, že je seznam takto detailní je dáno zejména tím, že jsme za poslední týden školku poznali víc, než ty ostatní)

  • provázaný systém jeslí, školky a základní školy s možností míchat děti v rámci různých aktivit,
  • povinné návštěvy rodičů min. 2-3x do roka, tedy něco jako povinný soukromý rodičák, aby se školka a rodina dokázaly co nejvíc sladit
  • při návštěvě paní učitelka popsala její zkušenosti s dětmi typu elišky i mikiho. znala to, co my poznáváme
  • třikrát týdně angličtina, z toho půlden s rodilým mluvčím
  • kroužky v ceně školky (matematika dle hejného, hudební kroužek, výtvarný kroužek, jóga, čtení s nečtenáři, výlety do přírody)
  • otevřeno do 18.hodin, což mi dává možnost vyzvedávat děti na cestě z práce
  • máme domluveno (zatím nerealizováno), že děti budou ráno vyzvedávat u vlaku, kterým jezdím do práce, takže téměř nulové ranní časové náklady navíc
  • návštěvy logopeda a dětského psychologa
  • prostředí samotné školky, žádné velké třídy, ale pěkně členité a útulné (podobné jsem viděl v duhovce)
  • malé třídy 10-12 dětí, což dává prostor pro individuálnější přístup
  • každodenní krátká zpráva o tom, jak se dítě ten den mělo, co se povedlo nebo co bylo pro něj důležité
  • rychlá a příjemná komunikace s vedením, mj. i po emailu, což oceňuji zejména já
  • v neposlední řadě jsme zde objevili eliščinu kamarádku z plavání, která sem už dva roky chodí a rodiče i ona jsou spokojení

tohle za cenu 5.500 kč/měsíc/dítě při plné docházce a pokud nepojedeme vlakem, tak je školka cca 25 minut autem. jak říkám, měli jsme jasno. mimo jiné i tím, že bychom měli vyřešenu i otázku výběru školy.

montessori školka lupínek v rudné

tuto jsme měli vyhlídnutou a domluvenu návštěvu, ale tu jsme nakonec vzhledem k tomu, že štěpánek byl nemocný a my neměli hlídání posunuli a nakonec nezrealizovali.

po zvážení možností a návštěvách školek tak pro nás nebylo co řešit. děti byly dva dny v hlásku na zkoušku s tím, že nám pak řeknou, jestli by sem chtěly chodit. ráno prvního dne eliška ještě tvrdila, že sem chodit nebude a bylo cítit obavu z neznáma. ale už odpoledne na mě volala, že je rozhodnutá a bude sem chodit.

máme za sebou první týden, kdy chodila jen eliška (miki byl nemocný). rána jsou v pohodě, ale hlavně ty odpoledne jsou jiná. eliška jako by rozkvetla, zpívá si, maluje a vypráví. každý den ze školky přinese haldu výkresů a výrobků a pak nám je rozdává s tím, že je udělala pro nás. každý den chce být ve školce jako poslední a zlobí se, když ji vyzvednu dřív. start je tedy dobrý…

když se teď na tento článek dívám, přijde mi, jestli není nějaký reklamní a nevyvážený :-) ale faktem je, že mě osobně tímto spadl ze srdce obrovský balvan nejistoty, zda skutečně děláme pro rozvoj dětí to nejlepší, co umíme. teď mám pocit, že ano. a tento pocit jsem třeba ještě před měsícem neměl :-/

a také, rodinnévzdělávání.cz je subjektivní. ryze subjektivní.

i tak si dávám úkol, sepsat své dojmy po dvou měsících a po půlroce, tedy čekejte na tomto místě zprávu někdy před vánoci a v polovině dubna. budeme stále tak nadšení?

6 komentářů u „jak jsme měnili školku

  1. Dobrý den,
    se zájmem jsem si přečetla váš článek a napadá mě pár otázek, které mi nedají pokoj. Proč vlastně ty děti tak moc musí chodit do školky? Zvlášť pokud mají doma malého sourozence. A kolik času s nimi jako rodina můžete trávit, pokud děti vozíte ráno před prací a vyzvedáte si je po práci? A nakonec pokud hledáte respektující prostředí, věkově smíchané skupiny, prvky montessori, respekt vedoucích – nepředstavuje to nejlépe vaše rodina, která navíc dá dětem to, co nemůže žádná školka světa – bezpodmínečnou lásku, prohlubování sourozeneckých vztahů, společný čas rodiče a dítěte…. Omlouvám se za své šťouravé dotazy, jen mi nejde na rozum, že někdo stráví tolik času hledáním ideální školky s nejpodnětnějším prostředím a přitom zcela pomine prostředí nejpřirozenější, vlastní rodinu.

    1. dobrý den, díky za dotaz. odpověď má dvě roviny

      – domácí výchova a domácí vzdělávání byl u nás (možná ještě je) velkým otazníkem a diskuse nad tím proběhla. ve finále jsme se shodli, že na to jaksi nemáme. zejména odvahu. bojíme se, že nedáme dětem tolik prostoru, kolik by potřebovali a že by ve finále byly svazovány i našimi limity

      – nejmenší skřítek, štěpánek, je krásně komplikovaný případ. není to s ním tak „jednoduché“, jako s těmi staršími. od narození nepřijímá potravu ústy, vývojově zvolil jiné tempo a svého času vyžadoval poměrně náročnou péči 12-16 hodin denně. dnes už nám pomáhají zdravotní sestřičky v rámci domácí zdravotní péče, ale nebylo tomu tak vždy, babičky máme 200 km daleko a třeba slovo „únava“ má pro nás už značně jiný rozměr než při dvou dětech. občas o tom píšu tady

      školka je pro nás v tuto chvíli zřejmě optimální řešení. zvolili jsme zatím mód 4 dny v týdnu, aby alespoň tři celé dny zůstaly na rodinu a společný čas. možná to není nejvíc, ale je to čas, kdy se zvládáme dětem věnovat naplno.

    2. Souhlasím s paní Tínou. Tolik času mimo rodinu malým dětem neprospívá. Rodina, jak rodiče, sourozenci, babičky, dědové, tetičky strýcové, Ti jim dají tu pravou lásku a to je víc nežli vzdělání, nebo i pohlazení od cizích lidí ve školce.
      Vaše psaní na internetu zabere tolik času, který dětem můžete věnovat. Promiňte to je můj názor.

      1. dobrý den, velmi si cením Vašeho názoru, díky za něj. moc se mi líbí myšlenka, kdy je ve výchově a vzdělávání zapojena celá rodina (nebo jiná komunita). pro hodně lidí (včetně mě) by bylo velmi podnětné, kdybyste toto popsala do praktické podoby, třeba jak konkrétně to funguje u Vás. pokud by Vám to nevadilo, zveřejnil bych to poté třeba zde. na hodnotu rodiny totiž často zapomínáme.

        velmi by mě zajímalo, jak to ohledně výchovy dětí a názorů na správnou výchovu funguje napříč generacemi, jak se (ne)projevují na dětech vztahy v širší rodině, jak se stavíte ke školkám a školám, co byste případně doporučila nebo jakou zkušenost (pozitivní/negativní) máte. je skvělé, že toto Vašim dětem umíte zajistit. bylo by velmi inspirující se o to podělit s ostatními. předem děkuji a přeji hezký den.

      2. Dobrý den, myslím, že kdo v to nezažil nepochopí, zajímalo by mne zda mají tazatelky děti a případně kolik. Já mám dvojčata a je to od malička mazec – upozorňuji že obě jsou zdravé, jen trochu živější a moc si nedovedu představit, že bychom fungovali bez školky (bez ohledu, že mi nic jiného nezbývá, jelikož musím chodit do práce). Myslím, že dětem prospěje i pobyt mimo rodinu – nové sociální kontakty a aktivity dítě rozvíjí a já myslím, že je to pro ně i dobrá příprava na vstup do školy. A hlavně mají tam své kamarády mezi vrstevníky a všichni se na sebe odpoledne mooc těšíme :) a to má také svoje kouzlo.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Time limit is exhausted. Please reload CAPTCHA.