nevím kam se naše myšlenky ještě uberou, ale vzdělávání našich dětí doma je jedna z myšlenek, se kterou si vážně pohráváme. nebo minimálně já si s ní pohrávám hodně :-) jája (manželka) je trochu skeptická, protože je to velký krok do neznáma a otazníků zatím máme dost. za což ji děkuji, alespoň se nemusíme bát, že někam „ulítneme“.

moc se mi líbí představa vzdělávat si děti do nějakých 10 let doma a potom najít vhodnou školu typu gymnázia Přírodní škola, která by na výhody domácího vzdělávání navazovala. jsem nadšen představou, že dětem a jejich vzdělávání budeme moci věnovat individuální čas. že budeme objevovat jejich zájmy a talenty, klidně na úkor něčeho v čem dobří nejsou a zatím být nechtějí. že spojíme učení s cestováním a poznáváním lidí, míst a života jako takového. že vzdělávání bude konzistentní s hodnotami, které žijeme. že odstraním fůru neefektivního času. že se naše děti nebudou učit kvůli známkám. že je ušetříme šikany (měkčí či tvrdší formy). a hlavně, že pomůžeme tomu, aby jejich zájem o sebevzdělávání a seberozvoj nevychladl ve druhé či třetí třídě, ale aby stále hltaly nové a nové informace, aby je dokázaly třídit a aby se naučili se učit…

na druhé straně jsou zde i obavy, otazníky ke kterým ještě musíme najít odpovědi. tři největší jsou tyto:

1.  kde vzít čas?

abychom se mohli děti vzdělávat doma, potřebujeme mnohem víc času než dnes máme? zřejmě musí jeden z nás pracovat z domu nebo si musíme umět zajistit dostatečný příjem jiným způsobem než klasickým chozením do práce. možná vede cesta naopak přes uskromnění se, změnu priorit nebo celého životního stylu. zatím nevím, vím ale, že nějaká cesta určitě je vhodná i pro nás.

2. co socializace, nepřipravím děti o něco podstatného?

poslední dobou hltám různé články a diskusní fóra na toto téma. přijde mi, že socializace v homogenní skupině stejně starých dětí není tak jako tak přípravou na život a že naše děti škola v tomto směru moc nepřipraví. naopak přemýšlím o komunitě stejně smýšlejících rodičů a dětí, o kroužcích a zájmových skupinách, o dočasných pobytech dětí u někoho jiného, apod. přijde mi, že nechozením do školy děti získají spoustu času třeba právě na socializaci.

3.  jak zajistit kvalitu „výuky“? jsme dobří učitelé?

tady to bude spíš o filozofické rovině. potřebuje dítě učitele nebo průvodce? průvodcem chceme být tak jako tak. ukázat cestu, nabídnout možnosti, nastavit zrcadlo. tak bych si to představoval, ale červíček pochybností ve mně hlodá. ta klasická představa učitele, co ví, co je pro dítě správné je ve mě přeci jenom docela hluboko a ne-úplně jsem se ji ještě zbavil.

mimo toho nás napadají i další otázky. někde odpovědi máme, někde ještě ne. čas hledání odpovědí je ale právě teď! taky, kdy jindy, že?